2.115
Zásady komunikace s umírajícím
PhDr. Iveta Ondriová, Ph.D.
Člověk, který onemocní jakoukoliv nevyléčitelnou chorobou, upadne vnitřně do stavu nejistoty, strachu a úzkosti. Už jen podezření na vážné, a mnohdy i lékaři hned na začátku označováno za nevyléčitelné onemocnění, má traumatizující vliv na duševní stav nemocného. Intenzita tohoto traumatu může být různá a zvláště u vážně onkologicky nemocného se extrémně stupňuje. Lékař má před sebou osobnost pacienta s bohatou i vážnou psychologickou symptomatologií. V tomto směru hraje důležitou roli přístup i takt zdravotnického personálu k nemocnému a především úroveň a kvalita komunikačních dovedností. Nemocný opakovaně klade otázky týkající se především vážnosti a prognózy onemocnění ve smyslu uzdravení. Komunikace s nemocnými v terminálním stádiu onemocnění je mimořádně složitá. V minulosti se používala strategie milosrdné lži nebo strategie k pravdivé informaci. V praxi však stále přetrvává tendence zatajovat pacientovi informace o jeho onemocnění (argument - pacient by pravdu “nezvládl“). Je však skutečností, že každý nevyléčitelně nemocný, resp. umírající pacient ví, že umírá. Cítí slabost, jeho stav se zhoršuje, má větší bolesti, podstoupil operace, chemoterapii, radioterapii, leží na onkologickém oddělení atd. Zde nastává problém, kterým je ztráta důvěry a možnost otevřené a upřímné komunikace. Informovanost je velmi důležitá, protože jen tak může pacient přecházející jednotlivými fázemi umírání dospět k akceptaci. Mnohým přináší nejistota větší strach než poznání svého…