2.195
Verbální a neverbální komunikace se seniorem
PhDr. Iveta Ondriová, PhD.
Verbální komunikace je slovní výměna a sdílení informací při ústním projevu. Je ovlivněna mnoha okolnostmi, např. věkem, vzděláním, výchovou, konkrétní situací, prostředím, předchozími zkušenostmi a životním příběhem seniora. Tato forma komunikace má pro staršího člověka velký význam, protože se potřebuje vypovídat. Potřeby a přání seniora jsou rychleji odhaleny, pokud je nám známa jeho biografie. Tím se vytváří důvěra mezi léčebným pedagogem a klientem. Smysl a účel práce s biografií seniora se kromě emocionální a sociální roviny odráží i v rovině kognitivní. Pomocí ní podporujeme u seniora koncentraci, komunikační schopnosti a dovednosti, napomáhá k nalezení různých témat k rozhovorům a zapomenuté detaily jsou znovu oživené. I tímto vším procvičujeme paměť staršího člověka. Poznatky z biografie usnadňují seniorovi adaptovat se na nové prostředí, zachovávají se staré zvyky a obyčeje, přičemž je podporován pocit bezpečí staršího člověka. Pocit, že ještě někam patří, že je pro někoho něčím důležitý.
Do kontextu životního příběhu seniora bychom měli zařadit i to, jak chce být senior oslovován, jaké bylo jeho povolání v minulosti, jak byl během tohoto povolání oslovován a jaký význam to pro něj má dosud. Pozor bychom si však měli dávat na sklouznutí do soukromého vztahu. Starý člověk si nás může velmi snadno zařadit do role příbuzného, na něhož se kladou větší povinnosti a od něhož se očekává více pomoci.
Verbální komunikace vyžaduje jasné formulování otázek, ať už uzavřených nebo otevřených a rozhovor má vždy působit terapeuticky. Při verbální komunikaci by se nemělo zapomínat na význam ticha a vždy ponechat seniorovi dostatek času na odpověď. Terapeut by si měl během komunikace všímat i paralingvistických projevů v řeči staršího člověka. Jde o hlasitost, plynulost, rychlost, kvalitu a přízvuk řeči, sílu a výšku hlasu, rychlost odpovědi na otázku, délku projevu, správnost výslovnosti, jakož i případné chyby a pazvuky v řeči, které mohou být změněny věkem a nemocí.
Uvádí se pět kritérií úspěšné verbální komunikace:
- jednoduchost,
- stručnost,
- zřetelnost,
- vhodné načasování,
- adaptabilita (přizpůsobivost).
Základní komunikační schopností je aktivní poslech. Aktivní naslouchání je považováno za nejdůležitější prvek rozhovoru. Jde o cílený a aktivní postoj, při kterém dáváme najevo, že chápeme a rozumíme. Poslech je také upřímným projevem ochoty pomoci. Kromě aktivního naslouchání je důležité i pasivní naslouchání. Jde o příjem informací, který nebývá často spojený s porozuměním. To znamená, že klientovi, který vypráví, není poskytována zpětná vazba, ale naopak má prostor pro uspořádání…
