Stáří v kontextu specifik klinického obrazu chorob

2.135

Stáří v kontextu specifik klinického obrazu chorob

PhDr. Iveta Ondriová, PhD.

Stárnutí jako proces probíhá v oblasti biologicko-fyziologické, psychické a sociální. Zdravotní stav a životní očekávání ovlivňují kvalitu stárnutí, deficitní model stárnutí ve společnosti způsobuje odsunutí starých lidí na periferii společnosti. Životní podmínky určujícím způsobem ovlivňují proces stárnutí. Fyziologické stárnutí je ovlivněno množstvím genetických faktorů, které spolu s vlivy prostředí působí na člověka v průběhu celého života. Během vývoje lidstva se objevovalo množství představ a dohadů, proč lidský organismus stárne a jaké zákonitosti se při stárnutí uplatňují. V antice se objevovala představa, že během stárnutí dochází k úbytku nějaké významné substance. Galenos chápal stárnutí jako stav mezi zdravím a nemocí, navozený změnami tělesných šťáv s úbytkem vlhka, tepla a krve. Hippokrates spekuloval o ztrátě vlhka. Aristoteles o ztrátě tepla.

Objevovaly se i představy opačného charakteru než úbytek nějaké látky. Mnozí autoři uváděli jako příčinu stárnutí hromadění gerontogenní látky, která způsobovala poškození buněk na základě hromadění intracelulárního odpadu. Nejčastěji však převládaly hypotézy, které chápou stárnutí jako projev vyčerpání a opotřebení organismu. Primární byla představa mechanického opotřebení organismu jako stroje, složitější souvisela s metabolickou aktivitou, která ovlivňuje délku života.

Proces stárnutí je zákonitý a fyziologický proces a nikdo živý se mu nemůže vyhnout. Je třeba zdůraznit, že stárnutí a stáří není nemoc, ale přirozený proces. Je však pochopitelné, že lidé chtějí žít dlouho a stejně tak dlouho chtějí být zdraví a soběstační. Péče o seniory s velkým počtem navzájem se ovlivňujících onemocnění je předmětem geriatrie, jejich řešení je v kompetenci geriatrie a vyžaduje…