Spiritualita u seniorů

2.194

Spiritualita u seniorů

PhDr. Iveta Ondriová, PhD.

Pojem spiritualita znamená způsob duchovního života, který je vlastní lidskému jedinci. Základ slova můžeme hledat v hebrejském “rauch“ nebo v latinském “spiritus“, což znamená “duchovní či vůdcovský duch“. Pojem náboženství nebo religiozity znamená ohled. Charakterizuje projevy lidského vztahu k Bohu, k vyšší moci. Spiritualita - duchovnost má mnoho různých i negativních významů. Často se ztotožňuje se zbožností, náboženstvím, přičemž se jen částečně překrývá s prožitou a prožívanou zvnitřněnou náboženskou praxí - religiozitou.

Spirituální transcendence se týká schopnosti člověka dívat se na život z širší perspektivy, než je ten bezprostřední. Patří sem pocit spojitosti, tedy toho, že jedinec je součástí většího lidského orchestru, univerzality, nepřetržité harmonie života a toto všechno co nás přesahuje, může individuum využívat jako zdroj síly a klidu. Spiritualita nevyhnutelně patří do života seniora. Starému člověku může náboženská pospolitost pomoci v osamělosti. Víra v sílu modlitby umožňuje i fyzicky bezmocnému seniorovi, aby se podílel na úsilí své náboženské pospolitosti o dosažení různých cílů. Osobní víra a jednání v souladu s ní mírní a pomáhá nést nejrůznější potíže, bolest, úzkost, opuštěnost a strach ze smrti. Spirituální potřeby mohou u nemocných seniorů velmi často nabýt priority před potřebami biologickými.

Zdravotníci by proto měli v oblasti uspokojování spirituálních potřeb respektovat víru nemocného, získat informace o jeho duchovních potřebách, dále jej informovat o konaných bohoslužbách ve zdravotnických zařízeních a podle přání zprostředkovat návštěvu duchovního. Náboženská víra se může stát jedinečnou pomocí v hledání integrity. Víra může harmonizovat vztahy seniora k jeho nejbližším, může prohlubovat porozumění pro jejich problémy i selhání a zvyšovat sociální hodnotu starého člověka pro jeho okolí. Jeho věrnost vlastní víře může i nevěřícímu okolí imponovat. Senior, který se v rámci své dlouhodobé náboženské praxe naučil meditovat, lépe snáší samotu, bývá psychicky vyrovnanější a pozitivněji naladěn, což přispívá k jeho zdraví a celkové kvalitě života.

Je nutno uvést i možná negativa náboženské orientace ve stáří. Senior může ztrpčovat život svému okolí ustrašeným fundamentalistickým moralizováním a vyvolávat tak vůči sobě negativní reakce. Při nevhodném vedení může být úzkostný nebo depresivní, může se připravit o ty životní radosti, které mu jeho věk a zdravotní stav ještě dovolují, může si vyčítat nicnedělání, na které má nárok. Může trpět jeho spontánnost a prostá…