1.72
Současné problémy pečovatelských služeb
Mgr. Marcela Hauke
NahoruÚvod
Poskytování terénních služeb prošlo za posledních osm let výraznými a převratnými změnami, které však před poskytovatele postavily nové výzvy a nové problémy k řešení. Aby bylo možno specifikovat současné problémy pečovatelských služeb, je třeba zhodnotit historické souvislosti.
Před účinností sociálního zákona, tedy do roku 2007, byly služby poskytovány na základě zákonů přijatých na sklonku osmdesátých let minulého století (zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a vyhláška č. 182/1991 Sb.). Tehdy byly vlastně poskytovány pouze pečovatelská služba nebo ústavní sociální péče. Prostředí sociálních služeb se sice výrazně začalo měnit po roce 1989, nicméně tyto změny neměly až do roku 2007 oporu v zákoně.
Dříve přišel občan požádat o službu a ta mu byla či nebyla přidělena. Byl považován spíše za objekt působení systému, a nikoliv za aktivního činitele. Rozhodujícími faktory byl věk či zdravotní postižení, nikoliv skutečnost, zda službu skutečně potřeboval. O přidělení rozhodoval ve správním řízení příslušný odbor městského úřadu. Klient se musel často podřizovat provozním podmínkám poskytovatele. Navíc jeho svoboda v rozhodování byla omezená, neboť byl uplatňován paternalismus a poskytovatel se stavěl do role experta na život klienta a jeho problémy. Říkal klientovi, co má dělat, aby své problémy vyřešil nebo zmírnil. Pokud byl klient omezený ve způsobilosti k právním úkonům či této způsobilosti zcela zbaven, nebo nebyl orientovaný, automaticky za takového klienta řešil problémy opatrovník nebo jiná osoba, aniž by byl brán ohled na vůli tohoto klienta. Chyběla důvěra v jeho schopnosti. Myšlenka sociálního začleňování nebyla vůbec uplatňována.
Právní úprava dostatečně nepokrývala ani další oblasti:
Nebyl zajištěn jednotný systém objektivního hodnocení potřeb osob, ze kterého by bylo možné vycházet při vytváření nabídky služeb nebo jiných forem pomoci odpovídajících potřebám.
Lidé, kteří z nějakých důvodů byli oslabeni v prosazování svých oprávněných zájmů, nebyli dostatečně chráněni před tím, aby jejich individuální zájmy nebyly poškozovány nesprávným postupem orgánů veřejné správy nebo neodborným poskytováním sociálních služeb.
Nebyl vytvořen právní rámec rozvoje lidských zdrojů v oblasti poskytování sociálních služeb, a to především pro oblast sociální práce, jejíž úroveň (nejen v systému sociálních služeb) zásadním způsobem určuje funkčnost sociálních systémů.
Nebyl zajištěn jednotný rozsah práv a povinností pro poskytovatele sociálních služeb, což se projevovalo zejména v rozdílném náhledu na organizace zřizované orgány veřejné správy a organizace, které stály mimo veřejnosprávní strukturu, tj. především nestátní neziskové organizace.
Nebyly vytvořeny systémy dohledu nad kvalitou poskytovaných sociálních služeb – žádná kvalita nebyla definována.
A nyní zpět k současnosti. Zákon o sociálních službách klade velký důraz jednak na individuální přístup,…
