2.37
Smyslová aktivizace v kontextu péče o seniory
Mgr. Renáta Nentvichová Novotná
V institucionální péči mnohdy není dostatečný časový prostor k tomu, věnovat se klientům tak, jak by si oni přáli, jak to od nás očekávají. Koncept smyslové aktivizace podle rakouské autorky Lore Wehnerové je cestou, jak seniorům můžeme zpříjemnit život smysluplností činností, které je obklopují a jsou jim nabízeny. Senioři tak mohou zůstat činnými i ve stáří. Lore Wehnerová smyslovou aktivizaci vyvíjela, přepracovávala a začala zavádět do sociální péče v Rakousku od roku 2004.
Touha po kontaktu jak verbálním, tak citovém nás provází celý život. Dotyk, tělesný kontakt s blízkou, pečující osobou je stejně nezbytný jak pro dítě, tak pro dospělého jedince během celého života, kdy nám jej zajišťuje například partner, ale nepostradatelným je i v seniorském věku, kdy dotyk již není takovou samozřejmostí a nebývá poskytován v dostatečné míře. Koncept smyslové aktivizace je určen především pro pečovatele, kteří jsou seniorovi nejblíže, jsou s ním v kontaktu. Pro úspěšné zavedení konceptu je nutné absolvovat certifikované vzdělávání a zainteresovat i management zařízení, který poskytne potřebnou součinnost pro zavedení konceptu smyslové aktivizace a jeho udržení v praxi.
Aktivizace znamená uvedení a podnícení do činnosti či její rozvinutí, uvedení po pohybu. Pojem smyslová aktivizace v uvedeném kontextu představuje uvedení do pohybu pomocí všech smyslů (zrak, sluch, hmat, chuť, čich). Jejich prostřednictvím získává organismus informace o vnějším prostředí a vnitřních dějích, na jejichž základě jedinec reaguje. Smysly vnímáme jako zdroje poskytující možnosti pro své využití při smyslové aktivizaci. „Využitím smyslové aktivizace se impulzy ze smyslových orgánů nervovými drahami přivedou do mozku. Tam se uspořádají, uloží a připojí k předchozím získaným informacím.” (Wehner, 2013, s. 11) Aktivizace má být pozitivní, přinášet potěšení a zábavu, radost, oživení a humor. Při úspěšném setkání tvoří základní pilíře: dotyk (pozdravení, podání si ruky), emoční sblížení (vědomě se účastnit, zajímat se o život seniora), neverbální a verbální komunikace, pozornost (oční kontakt). Dodává tak pocit sociální jistoty a sounáležitosti, který vede u seniorů k pocitu pohody, klidu a vyrovnání. Proto je velmi vhodná a kladně přijímaná i u seniorů s demencí. Pokud je vložena vhodná, byť jen krátkodobá aktivita, vykazují senioři méně agresivity a více spolupráce. Pohyb je i v seniorském věku motorem života. Cílem aktivizace je uvedení seniora do pohybu, aby nezůstal nečinně ležet na lůžku, bez sociálních kontaktů.
V pečujících profesích je nepostradatelné mít „srdce na pravém místě”. Jen v prostředí, kde se senior cítí jistě a bezpečně, v prostředí naplněném vzájemnou důvěrou může probíhat kvalitní kontakt se seniorem. Samotná práce se seniory nejsou pouze úkony péče o klienta, ale je to i naše osobní nastavení, to, jak o starých lidech smýšlíme, jak se o nich vyjadřujeme, jak jsme angažovaní. Dochází k propojení světa seniorů a jejich pečujících, kteří se na společné cestě snaží o nalezení opravdového smyslu jejich života.
Smyslovou aktivizací není pouhé provádění skupinových aktivit v místnostech k tomu určených. Aktivizovat je nezbytné i seniory, kteří jsou na lůžku, i během každodenní, jinak všední péče. Aktivizaci je možné zakomponovat přímo do péče. Například už jenom tím, že služby jsou nastaveny, přizpůsobeny rytmu každého seniora na základě znalosti jeho biografie. Příkladem může být čas podávání snídaně, která může proběhnout již v 5 hodin ráno, tedy stejně, jak tomu byl senior navyklý po celý svůj život ve svém přirozeném domácím prostředí. Je vhodné využít životního pokladu seniora pro jeho plnohodnotné a smysluplné stáří. Vnímat seniora jako celek tvořený oblastí biologickou, psychickou a transcendentální. Při vhodném nastavení navyklých rituálů se pracovníkům stává partnerem nejen senior, ale i jeho rodina a ostatní blízcí lidé, kteří jsou „odborníky” na péči o seniora, jehož dobře znají. Mohou nám pomoci již při samotném nástupu do zařízení, přípravou pokoje pro seniora (například v domově pro seniory), jsou informováni o možnostech zapojení do péče. Cílem je zachování a upevnění sociálních vztahů mezi seniorem a rodinou a přirozené zapojení rodiny. Senior ve většině případů chce zůstat v kontaktu s rodinou, nestojí o izolaci.
V procesu péče je nezbytná vnímavost pracovníků i způsob, jakým podporují seniora k samostatnosti, jak vnímají jeho hodnotu a jak k němu přistupují. Zde je vhodné připomenout nezbytnost přistupovat k seniorovi s respektem (vážností) a úctou, tak, že si jeden druhého vážíme a dáváme to najevo bez podmínek. K tomu, aby se pracovník mohl s klientem vydat po společné cestě, je potřebné získat si jeho důvěru, jen tak může být navázán kvalitní vztah, aby mohla péče probíhat v zájmu klienta a k jeho spokojenosti. Zde je možné najít paralelu ve validačním procesu, kdy vcítěním se do seniora s demencí získáváme jeho důvěru, která vytváří jistotu. Jistotou senior získává sílu, která mu obnovuje sebevědomí a snižuje stres.
Pro nastavení vhodné péče o seniora je mimo jiné vhodné věnovat dostatečný prostor práci s jeho biografií, se kterou je nutné pracovat velmi citlivě. Prvním krokem pro získání adekvátních informací je navázání kontaktu, který je naplněn důvěrou a respektem k individualitě každého seniora, jeho jedinečnosti a neopakovatelnosti. Vede seniora ke zpracování a přijetí vlastního života. Senior může vzpomínat spontánně nebo díky vhodně voleným otázkám a aktivitám při vedeném vzpomínání. Pracovník by se měl snažit dívat se na aktivizaci očima seniora, zda se jedná o smysluplnou činnost, nebo o promarněný čas. Je vhodné zaměřit se na to, jaké jsou potřeby seniora, jak korespondují s denním harmonogramem. Pracovník by měl vzít v potaz kontext i to, kde senior žil, v jakém prostředí (venkov, město, byt nebo dům se zahradou), také souvislosti k časovým údajům, v jaké době senior žil, jaká je jeho časová osa a souvislosti v ní, mezi minulostí, přítomností a budoucností. Vojtová (2014) uvádí, že při využívání smyslové aktivizace je nezbytné nahlédnout do naší, české historie.
Autorka konceptu Lore Wehnerová (2013, s. 12–14) vytvořila obsáhlý výčet cílů smyslové aktivizace, mezi kterými jsou například: aktivizace pohybového aparátu, podpoření jemné a hrubé motoriky, uvědomování si přírody, orientace o ročním období, rozšíření sociálních kontaktů, napomáhání schopnosti komunikovat, rozšiřování slovní zásoby, trénink mozkové aktivity, posílení vědomí muž/žena, aktivní práce rodinných příslušníků, zvýšení kvality života, aktivizace radosti ze života, podpora vlastní iniciativy, smysluplný průběh dne, umožnění získání pozitivních zkušeností apod.
Cílem smyslové aktivizace je zaměřit se na zdroje seniora, na to, co umí, zvládá (například jeho kompetence v samostatném vykonávání péče o své tělo, hygienu, používání příboru apod.). Smyslová aktivizace je tedy vědomou a zaměřenou součástí péče. Pokud je vztažena jako práce s jednotlivcem, má své následující body (Vojtová, s. 20, 2014):
- Vědomá pozornost v pečovatelské situaci – běžná ošetřovatelská péče, která je zaměřena na asistovanou péči (např. při stravování, oblékání apod.). Je vhodné rozlišovat mezi pojmy pečování a asistence. Pečování je spjato především s péčí o tělo, kdy se věnuje pozornost hygieně u seniora, oblečení, stravě a v neposlední řadě i vybavení pokoje. Asistence je zaměřena na péči o duši, na známost prostředí pro seniora, ve kterém se orientuje. Orientace může být vytvořena například volbou sezonních potravin do jídelníčku, aktivit volených v návaznosti na roční obdobní nebo pomocí ukazatelů a štítků – na dveřích pokojů, na toaletě, orientační tabule s příslušným datem, informační tabule o aktivitách v zařízení, o týmu pracovníků apod.
- Vědomá podpora při zpracování emočních nálad – je vhodné se seniorem komunikovat takovým způsobem, aby pracovník nepodával rady,…
