2.173
Problematika adherence k léčbě u nemocných s hypertenzí
PhDr. Iveta Ondriová, PhD.
Arteriální hypertenze i v současnosti představuje závažný medicínský, sociální, ale i ekonomický problém. Postihuje muže i ženy. Je jednou z nejčastějších příčin úmrtnosti ve vyspělých zemích. Komplexní zvládnutí problému arteriální hypertenze v populaci patří k významným ukazatelům zdravotní péče dané země. Ani při využití nových, moderních preventivních, diagnostických a léčebných postupů nedochází k ústupu, ale naopak stále postupně narůstá počet pacientů s nově zjištěnými hypertenzemi. Vysloužila si označení “tichý zabiják“, protože většinou má bezpříznakový průběh. Pokud se však arteriální hypertenze dlouhodobě neléčí nebo léčí jen nedostatečně, může vést k vážným komplikacím až k ohrožení života. Současnými terapeutickými postupy je však možné vysoký krevní tlak účinně léčit a minimalizovat jeho negativní důsledky nejen pro lidský organismus, ale i celou společnost. Podmínkou je včasné odhalení, podrobná diagnostika a účinná léčba. Přesné příčiny vzniku arteriální hypertenze neznáme, takže je těžko se preventivně chránit. Nejúčinnější prevencí následků arteriální hypertenze je její včasné rozpoznání a léčba. Preventivní postupy se uplatňují v rámci celospolečenských zdravotních programů zaměřených na podporu zdraví, zdravou životosprávu.
Arteriální hypertenzi (AH) charakterizují hodnoty systolického tlaku nad 140 mmHg a diastolického nad 90 mmHg, naměřené u pacientů bez hypotenziv alespoň dvakrát ze tří měření. Evropská hypertenziologické společnost (ESH) a Evropská kardiologická společnost (ESC) z roku 2007 doporučuje snížení této hranice u diabetiků na hodnoty pod 130/80 mmHg. Taková klasifikace charakterizuje systolicko - diastolickou hypertenzi. V praxi se však setkáváme se zvýšeným ať systolickým nebo diastolickým tlakem. Tehdy mluvíme o izolované systolické nebo diastolické hypertenzi. Arteriální hypertenze patří mezi nejčastější kardiovaskulární onemocnění. V průmyslově vyspělých zemích u dospělé populace dosahuje 20–30 % a téměř 50 % nově zjištěných hypertoniků o svém onemocnění vůbec neví. Výskyt vysokého krevního tlaku stoupá s věkem a také závisí na pohlaví. Průměrné hodnoty systolického tlaku s věkem stoupají, průměrné hodnoty diastolického krevního tlaku naopak mírně klesají u mužů po 60. roce a u žen po 70. roku života.
Etiopatogeneze
Podle etiopatogeneze klasifikujeme primární (nebo také esenciální) hypertenzi, kde neznáme vlastní vyvolávací příčinu - a dále sekundární hypertenzi, kde je zvýšení krevního tlaku důsledkem jiného, přesně definovaného patologického stavu (renální hypertenze, endokrinní hypertenze, hypertenze v těhotenství atd. Příčina esenciální hypertenze předběžně není známa, charakterizujeme ji jako hypertenzi bez známé organické příčiny. Je to multifaktoriální onemocnění krevního oběhu, ovlivněno různými vlivy prostředí v interakci s genetickou predispozicí. Diagnóza esenciální hypertenze se stanoví až po vyloučení sekundárních hypertenzí. Esenciální hypertenze představuje asi 95 % hypertenzní populace, přičemž sekundární hypertenze tvoří méně než 5 %.
Etiologické faktory vzniku primární arteriální hypertenze
Mezi hlavní příčiny a faktory, které ovlivňují vznik primární arteriální hypertenze, patří:
Zvýšená aktivita sympatického nervového systému - zejména při počáteční fázi primární arteriální hypertenze a projevuje se zvýšenou frekvencí tepu a minutového srdečního objemu.
Chronický stres - u lidí s genetickou predispozicí vyvolává trvalý vzestup krevního tlaku. Opakované stavy časové tísně a netrpělivosti, vysoké nároky v práci a krátký čas na rozhodnutí postupně ovlivňují rozvoj hypertenze.
Obezita - nejčastěji se vyskytující rizikový faktor arteriální hypertenze. Až 75 % hypertoniků má zvýšenou tělesnou hmotnost. Kilogram hmotnosti (tukové tkáně) znamená zvýšení rizika arteriální hypertenze o 5 %. Naopak úbytek 1 kg tělesné hmotnosti vede k poklesu systolického krevního tlaku.
Tělesná aktivita - klinické studie prokázaly, že tělesná aktivita významně snižuje systolický i diastolický krevní tlak a potvrdily zvýšený výskyt arteriální hypertenze u jedinců s nízkou tělesnou aktivitou. Doporučuje se pravidelné cvičení, rychlá chůze, běh, plavání, cyklistika, aerobic, nevhodné jsou silové sporty a posilování. Sport je také vhodný k odbourávání a prevenci proti stresu a napomáhá psychickému uvolnění.
Dědičnost - v některých rodinách se vyskytuje hypertenze častěji než v běžné populaci a v těchto rodinách se hypertenze dědí z pokolení. Pokud se hypertenzním rodičům narodila dvojčata, zpravidla oba sourozenci buď měli, nebo neměli arteriální hypertenzi nezávisle na tom, zda žili ve společné domácnosti, odděleně nebo v rozdílných enviromentálních podmínkách.
Příjem kuchyňské soli a citlivost na sůl - v relativně krátkém čase se dramaticky změnil nízký příjem sodíku ve stravě na vysoký. V dnešní době je průměrný denní příjem NaCl v potravě 10 až 13 gramů za den. V populacích s extrémně nízkým příjmem sodíku (brazilští Indiáni, obyvatelé severní Číny, venkovská populace v Keni) se arteriální hypertenze nevyskytuje ani se stoupajícím věkem.
Alkohol - v posledním období vztah mezi nadměrnou konzumací alkoholu a výskytem arteriální hypertenze potvrdilo několik sledování, např. pozorování rozdílů ve výskytu arteriální hypertenze u dvojčat s rozdílnou mírou požívání alkoholu.
Příznaky arteriální hypertenze
Arteriální hypertenze je obecně považována za asymptomatický stav a to je obvykle případ mírné, začínající arteriální hypertenze bez evidentního poškození cílových orgánů. Nejčastějšími příznaky arteriální hypertenze jsou cévní mozková příhoda, srdeční selhání a infarkt myokardu. Tradiční příznaky jako jsou bolesti hlavy, únava, ospalost, závratě, palpitace, nespavost, úzkost a deprese často nejsou zapříčiněny arteriální hypertenzí, ale objeví se až po stanovení diagnózy.
Diagnostika arteriální hypertenze
Doporučeným diagnostickým postupem při arteriální hypertenzi je měření krevního tlaku. Správné měření arteriálního krevního tlaku vhodnou metodou při vhodné příležitosti je základem diagnózy, ale i diferenciální diagnostiky arteriální hypertenze. Krevní tlak je veličina, která se průběžně mění v závislosti na podnětech vnějšího i vnitřního prostředí. Hodnoty krevního tlaku se mění během dne, mezi dny, měsíci a ročními obdobími, proto jsou vrcholy hodnot jiné při stresu, různých tělesných aktivitách, psychickém zatížení či vzrušení.
Arteriální tlak můžeme nejpřesněji měřit přímo pomocí intraarteriálního katétru. Tato metoda se pochopitelně nehodí pro měření v praxi, v níž se používají přístroje pro nepřímé měření tzv. příležitostného (momentálního, kauzálního) krevního tlaku lékařem (sestrou) v ambulanci (ústavním zařízení) nebo pacientům v domácím prostředí či přístroje, které monitorují a zaznamenávají krevní tlak opakovaně ve zvolených intervalech a umožňují sestrojit graf změn hodnot krevního tlaku (obvykle 24hodinové ambulantní monitorování krevního tlaku). Nepřímé měření krevního tlaku provedené přesným přístrojem a standardním postupem je bezpečné, nebolestivé a poskytuje spolehlivé údaje, potřebné pro správnou diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze. Pokud se použijí nepřesné přístroje nebo nesprávný postup, může být výsledkem falešná „diagnóza“ normotenzie.
Na nepřímé měření krevního tlaku se stále používají rtuťové tlakoměry a jsou považovány za nejpřesnější. Zaznamenává se tlak, při kterém se zjevují a mizí charakteristické zvuky tzv. Korotkovovy fenomény, vyvolané pulsními vlnami v závislosti na průtoku krve stlačenou tepnou.
Terapeutické postupy při arteriální hypertenzi
U všech pacientů, u kterých opakovaná měření TK prokáží hypertenzi 2. či 3. stupně, je třeba zahájit antihypertenzní léčbu. Specifické klinické studie nepřinesly výsledek a důkaz o prospěchu medikamentózní léčby pro hypertoniků 1. stupně. Všechny hypertoniky s 1. až 3. stupněm hypertenze je třeba ihned při podezření nebo potvrzení hypertenze upozornit na změnu životního stylu (Doporučení EHS / ECS, 2007). V léčbě arteriální hypertenze se využívá léčba farmakologická, jakož i léčba nefarmakologická, přičemž nefarmakologická léčba je součástí léčby všech nemocných s hypertenzí.
Nefarmakologická léčba arteriální hypertenze
Základními doporučeními pro nefarmakologickou léčbu arteriální hypertenze jsou: zanechání kouření, snížení tělesné hmotnosti u osob s nadváhou a obezitou, omezení konzumace alkoholu, omezení příjmu kuchyňské soli do 5–6 gramů / den, omezení léků podporujících retenci sodíku a vody (nesteroidní antiflogistika), sympatomimetik, kortikoidů, dostatečná tělesná aktivita (30–45 minut 3–4 x týdně), zvýšení konzumace ovoce a zeleniny a snížení celkového příjmu tuků, zejména nenasycených a u citlivých žen i antikoncepce.
Medikamentózní léčba hypertenze je vhodná u nemocných s vysokým krevním tlakem
Léčbu hypertenze lze zahájit monoterapií, obvykle v nízké dávce, nebo kombinací dvou léků v nízké dávce. Monoterapie bývá úspěšná u 30–40 % nemocných. U ostatních pacientů se…
