2.186
Potřeby člověka ve stáří
PhDr. Iveta Ondriová, PhD
Potřeby směřují k určitému cíli, který si každý člověk zvolí sám. Ať už jde o základní potřeby jako jídlo a spánek, nebo o potřeby psychologického charakteru, jak se nebát či nebýt osamělý. Mnohokrát v domnění, že dokážeme starému člověku pomoci a uspokojit jeho potřeby, děláme často věci podle našich představ a podle toho, co předpokládáme, že senior potřebuje. Avšak to s sebou přináší riziko neuspokojení jeho skutečných potřeb. Téma uspokojování či neuspokojování potřeb je v odborné literatuře spojováno převážně s kvalitou života. Potřebu charakterizujeme jako projev určitého nedostatku nebo deficitu, jehož odstranění je žádoucí a je velký předpoklad, že doplnění tohoto deficitu povede ke zlepšení stavu člověka, nebo ke zvýšení jeho spokojenosti. Takto je možné obecně potřebu charakterizovat. Nicméně, odborná literatura nabízí velké množství vymezení tohoto pojmu. Psychologie definuje potřebu jako stav organismu, který je charakterizován dynamickou silou, která vzniká z pocitu nedostatku nebo přebytku v biologické, psychologické, sociální nebo duchovní oblasti. Podle ní směřuje naplnění potřeb k vyrovnání a obnovení změněné rovnováhy organismu.
Teoriemi, definicemi a rozděleními potřeb se zabývalo několik autorů. Každý z nich je viděl ze svého úhlu pohledu. Nejznámějším autorem byl Abraham H. Maslow.
Maslowova pyramida potřeb
Potřeby dělí do dvou hlavních skupin:
- První z nich obsahuje potřeby nedostatku (deficitu), označované jako D–potřeby.
- Druhou skupinu tvoří potřeby spojené s bytím člověka, tzv. B–potřeby. Maslow potřeby skládá hierarchicky. Původní pětiúrovňový model z roku 1943, kde v B–potřebách byla jen seberealizace, postupně doplňoval a rozšiřoval na současný osmiúrovňový model, kde na vrcholu stojí sebetranscendence.
Systém potřeb bývá zpravidla ve formě pyramidy. Nicméně sám Maslow ke konci své kariéry od hierarchické představy ustupuje. Pro některé může být potřeba sebeúcty významnější než láska. Také připustil, že sebetranscendence nemusí být nutně podmíněna naplněním všech nižších potřeb.
Murray dělí potřeby také do dvou hlavních skupin:
- První viscerogenní (primární) skupina obsahuje potřeby vrozené, které jsou utvářeny periodicky se opakujícími fyziologickými procesy. Jde o potřeby nedostatku (kyslík, potrava, tekutiny), přebytku (sekrece, urinace, defekace), obrany a úniku (škodliviny, anomálie, bolest).
- Druhá psychogenní (sekundární) skupina potřeb obsahuje naopak potřeby získané. Odehrávají se převážně na nevědomé úrovni. Jsou zakotveny v psychickém, povahovém složení a jejich vzorce tvoří podstatu osobnosti. Také se spojují s neživými předměty (zisk, uchovávání, vytváření, udržování).
Oproti Maslowově teorii potřeb Murray (ibidem) nepřisuzuje potřebám hierarchické uspořádání, ale situační. Potřeby jsou na stejné úrovni a aktualizují se na základě vnějších podmínek (sociální prostředí jedince) a vnitřních podmínek (aktuální psychický stav jedince). Autor naopak popisuje potřebu jako něco, co není jen nedostatek něčeho, ale je stejně tak silou, která směřuje člověka, posouvá ho k jiným lidem, předmětem a činnostem. V tomto kontextu jsou potřeby chápány také jako projevy bytostného přání.
Chloubová, autorka tzv. Domu životních potřeb, vychází…
