Péče Namasté - péče o lidi s pokročilou demencí

2.61

Péče Namasté – péče o lidi s pokročilou demencí

Mgr. Renáta Nentvichová Novotná

„Namasté” je indický pozdrav, lze jej přeložit jako „ctít vnitřního ducha”.

Autorkou programu Namasté je Joyce Simardová, profesorka Ústavu ošetřovatelství na Univerzitě Západní Sydney v Austrálii a geriatrická konzultantka působící v Land O‘Lakes na Floridě. Má dlouholeté zkušenosti v péči o pacienty s demencí ve specializovaných zařízeních. Péče Namasté je realizována v zařízeních ve Velké Británii, Kanadě a Nizozemsku.

Jedná se o strukturovaný pečovatelský program, který je zaměřen na empatickou, laskavou zdravotní péči s individualizovanými aktivitami v příjemném prostředí. Cílem je poskytnout pohodlí a potěšení lidem se středně těžkou a těžkou demencí. Jedná se o aktivní kontakt, který nabízí lidem v pokročilé fázi demence smysluplné aktivity a smyslovou aktivizaci, především s využitím doteku, který využívá cíleně k napojení a komunikaci se seniorem a k vyjádření náklonnosti a ujištění. Provádí se sedm dní v týdnu, dvě hodiny ráno a dvě hodiny večer, strukturuje tzv. prázdný čas, nabízí aktivní kontakt pro osoby s pokročilou demencí.

Filozofie Namasté je především úcta k člověku, zaměření se na osoby s pokročilou demencí, aby měli příjemný a smysluplný život. Je nezbytné, aby byl u osob s demencí přítomný kvalifikovaný a kultivovaný personál, který má dostatek podpory a také vhodného zázemí na svém pracovišti. Jedná se o přístup, který je zaměřený na osobu, podporuje a udržuje vědomí vlastního já. Mezi zásady Namasté patří: komunikace s rodinou, příjemné prostředí, multisenzorická stimulace, laskavý přístup, podpora rodiny, komfortní péče, pohoda.

Vychází z filozofického přístupu Toma Kitwooda „péče zaměřené na osobu” a „pozitivní práce člověka”. Jde především o to, aby člověk s demencí prožíval sám sebe. Je nezbytné poskytnout laskavou péči, při které je vhodné poznat životní příběh člověka, což napomáhá porozumění člověku s demencí, pochopit jeho chování a tak si k němu snadněji vytvořit vztah. Během setkání člověk s demencí zažívá mnoho pozitivních stimulů, například zakouší pocit sounáležitosti, pocit, že má kontrolu, prožívá pocit partnerství s ostatními, nemá pocit tělesného napětí, prožívá vlastní hodnotu v bezpečném a příjemném prostředí.

Tom Kitwood vytvořil „květ potřeb”, který vystihuje to, co lidé s demencí potřebují. Je zde silná potřeba vazby – cítit se milován a v bezpečí. Mít zabezpečenou potřebu pohodlí – mít možnost být tělesně a duševně uvolněný a neprožívat bolest, mít svoji identitu, což zajišťuje respekt k jedinečnosti každého člověka, a mít pocit vlastní hodnoty. Pro lidi s demencí je dále důležité, aby byli zaměstnáni vhodnou činností, smysluplně využívali svůj čas, byli zapojení, měli přátele a osoby kolem sebe, které zajistí pocit, že lidé s demencí jsou součástí světa, aby nenastala situace, kdy by se cítili osamělí či vyloučení.

Cílem je zajistit co největší pohodu a komfort jedince v terminálním stadiu onemocnění demencí.

Jednotlivé prvky programu Namasté, které jsou sloučeny do jednoho celku:

• „Úcta k vnitřnímu duchu” – respektující a ohleduplný přístup k lidem s pokročilou demencí.

• Přítomnost druhých – sdružování osob s demencí do skupiny, aby byli součástí své komunity.

• Pohodlí a léčba bolesti – vytvoření příjemného a pohodlného prostředí a léčba bolesti jsou zásadním krokem k tomu, aby se lidé s demencí mohli uvolnit, zapojit se a vyjadřovat své emoce.

• Smyslová stimulace – mnohasmyslové prostředí (hmat–dotek, sluch, zrak, chuť, čich) má své nezbytné prvky – hudba, barvy, terapeutický dotek a masáže, aromaterapeutické oleje, chutné jídlo a pití.

• Smysluplná aktivita – osobní péče je vnímána jako smysluplná aktivita, které je věnována mimořádná pozornost – klade se důraz především na potěšení, nežli na samotnou hygienu. Tento čas pracovník využívá i k navázání očního kontaktu se seniorem a k pozitivní konverzaci s ním. Využívá se mytí rukou a obličeje, které jsou součástí individuální životní zkušenosti každého člověka, a ve většině případů navazuje příjemné pocity.

• Životní příběh – se stává klíčovou součástí pro přizpůsobení programu činností a intervencí každému jednotlivci.

• Výživa a hydratace – během kontaktu se seniorem pracovník nabízí nápoje a občerstvení podle individuálních preferencí každého jednotlivce.

• Vzdělávání pečovatelů v pečovatelském programu, zajištění podpory, což napomáhá k získání sebedůvěry.

• Setkání s rodinou – na počátku zapojení v rámci programu Namasté vytváří vazbu a důležitou míru spolupráce mezi blízkými osobami seniora a personálem.

• Péče o umírající a posmrtná péče.

Vývoj onemocnění demence je individuální u každého jednotlivce, je velmi těžké stanovit, jak dlouho může člověk s demencí ještě žít. V průběhu let lidé s demencí postupně slábnou, jak duševně, tak tělesně. Britský program Gold Standards Framework, používá tzv. otázku překvapení, kdy si osoby pečující o člověka s demencí pokládají otázku, zda by byli překvapeni, pokud by konkrétní senior s demencí v následujícím roce zemřel. Při záporné odpovědi je namístě plánovat péči na konci života. V této situaci vyvstává situace pro lékaře a zdravotní sestry, kdy by měli hovořit s rodinami o smrti a umírání, ovšem často se tak nestává, protože se ošetřující personál obává, že by mohl nesprávně zhodnotit dobu, která seniorovi s demencí zbývá, a vyvolat tak u rodinných pečujících stres. Ovšem rodina potřebuje vědět a rozumět tomu, co se s jejich blízkým děje.

Péče na konci života by měla zajistit pro každého „dobrou smrt”, která znamená, že bude s každým jednotlivcem zacházeno s důstojností a respektem, nebude trpět bolestí, bude ve známém prostředí, ve společnosti blízkých osob.

Je vhodné znát i plán péče,…