2.180
Nemoci žil dolních končetin
PhDr. Iveta Ondriová, PhD.
Žíly, jako kapacitní cévy, regulují objem krve, zajišťují žilní návrat a ovlivňují tak funkci srdce. Žilní systém dolních končetin můžeme rozdělit na povrchový, hloubkový a spojovací. Povrchový systém tvoří vena saphena magna, vena saphena Parva a jejich přítoky. Žíly hloubkového systému provázejí rovnoměrné artérie a na bérci jsou zdvojené. Povrchový a hloubkový žilní systém je spojen četnými transfascialními spojkami - tzv. spojovacím systémem. Odkysličená krev je tedy z tkání dolních končetin odváděna dvojím žilním řečištěm probíhajícím paralelně nad sebou. Hlubokými žilami odtéká asi 90 % žilní krve a povrchovými žilami 10 %. Povrchové žíly se napojují na hluboké žíly a krev proudí směrem z povrchových žil do hlubokých. Do žilní sítě jsou naraženy spojky mezi hlubokým a povrchovým žilním řečištěm, tzv. perforátory. Díky tomu může krev volně protékat z povrchových do hloubkových žil. Onemocnění žil jsou tak stará jako samotná civilizace. Zasahují osoby v produktivním věku a vyřazují je z aktivního života. Onemocnění žil patří mezi nejčastější chronické choroby v civilizovaných zemích, přičemž jejich komplikace a důsledky jsou jednou z nejčastějších příčin dočasné pracovní neschopnosti, hospitalizace, částečné nebo úplné invalidity. Tyto nemoci jsou spojeny i s nemalým socio-ekonomickým dopadem na společnost, protože jsou nejen časté, ale k léčbě finančně náročné a invalidizující. Správná životospráva, důsledné vyhledávání a léčba rizikových faktorů cévních onemocnění, včasná diagnostika a přiměřená léčba mohou progresi cévních onemocnění výrazně zpomalit.
K nejčastějším onemocněním žilního systému patří:
- chronická žilní insuficience,
- křečové žíly,
- flebitida.
Chronická žilní insuficience
Chronická žilní insuficience je chronické, progresivní onemocnění s relativně nízkou mortalitou, ale vysokou nemocností, která je často spojena s dlouhou pracovní neschopností a s vysokými náklady vynaloženými na zdravotní péči. Její nemalý dopad se odráží i v sociální sféře, protože jde o onemocnění, které významně snižuje kvalitu života postiženého. Chronická žilní insuficience je patofyziologický stav, při kterém jsou porušeny mechanismy návratu žilní krve. Většinou jde o anatomické, a s tím související fyziologické odchylky v žilním systému dolních končetin, případně poruchy dalších mechanismů hemokinetického aparátu, který se podílí na návratu žilní krve a vedou ke stáze v žilním systému. Výsledkem těchto poruch je vznik žilní hypertenze, doprovázená kožními a podkožními změnami. Existuje řada mechanismů a rizikových faktorů, které vedou ke vzniku žilní hypertenze a cestou zánětlivých změn k nefunkčnosti žilních chlopní, což vede až ke tkáňovým změnám.
Nejčastějšími spouštěcími mechanismy a rizikovými faktory jsou:
- nízký počet chlopní,
- dlouhodobá statická zátěž,
- nedostatek pohybu,
- zvýšený nitrobřišní tlak,
- sedavé zaměstnání,
- zácpa,
- obezita,
- hormonální vlivy a
- v neposlední řadě i věk.
Nejčastějšími příčinami vzniku samotného onemocnění jsou:
- nedomykavost chlopní v hlubokém žilním systému,
- dysfunkce chlopní v povrchových žilách,
- insuficience perforátorů,
- poruchy mechanismu svalové pumpy či obstrukce venózního tlaku.
V důsledku žilní hypertenze, tzn. přeplněných žil, z nichž krev neodtéká dostatečně rychle, vzniká na postižené končetině několik typických klinických příznaků, podle kterých se chronická žilní insuficience dělí na 3 stadia.
Patří sem:
- pocit napětí a bolesti v dolních končetinách,
- edém (tekutina uniká ze žil do tkání),
- varikózně změněné žíly, hypoxie,
- cyanóza (erytrocyty v důsledku zpomalené cirkulace odevzdávají příliš mnoho kyslíku na jednom místě a na druhé místo se kyslík nedostává),
- stáza odpadních látek metabolismu,
- hyperpigmentace (ukládání hemosiderinu do kůže v důsledku stagnace krve),
- šupinovitá kůže a ekzémy,
- podkožní záněty až nekróza tkáně.
Postupně se tkáně působením toxických látek poškozují a vznikají trofické změny, které mohou přejít do vzniku bércového vředu.
V klinické praxi je třeba rozlišovat v rámci diferenciální diagnostiky několik příčin vzniku bércového vředu. Projevy chronické žilní nedostatečnosti jsou nespecifické, pestré a proměnlivé. Nespecifické, protože stejné příznaky můžeme pozorovat i při jiných onemocněních. Závažnost subjektivních potíží nezávisí na velikosti a rozsahu. Diagnóza je výhradně klinická, vychází z podrobné anamnézy a objektivního vyšetření. Pro vyšetření a kvantifikaci žilního onemocnění dolních končetin má v současnosti velký význam Dopplerovské ultrazvukové vyšetření a pletysmografie, což je metoda měření změn objemu různých částí těla, slouží k měření změn periferní cirkulace krve na zjišťování objemových změn cév pletysmografie.
Základní léčba
Základní léčebnou metodou je ovlivnění rizikových faktorů vzniku a rozvoje onemocnění, především obezity, sedavého způsobu života a nedostatku pohybové aktivity. Fyzikální léčba a rehabilitace, jejímž cílem je zlepšit funkci svalové pumpy lýtkových svalů a redukovat nadměrnou hmotnost. Používají se cviky posilující svalovou pumpu lýtkových svalů. Z fyzikálních metod se využívá manuální nebo přístrojová…
