2.123
Montessori pedagogika v péči o seniory se syndromem demence
Mgr. Veronika Valentová
Díky neustálému rozvoji medicíny současně stoupá v České republice hodnota naděje na dožití při narození, v roce 2017 byla u mužů 76 let a u žen 81,85 let (Český statistický úřad, 2017). Ačkoliv tento fakt je pravděpodobně pro řadu z nás pozitivní, neměli bychom zapomínat, že s přibývajícím věkem stoupá též výskyt nemocí typických pro vyšší věkové kategorie. Jedním z těchto onemocnění je i Alzheimerova choroba, která je jednou z nejčastějších příčin výskytu syndromu demence.,
Podle mezinárodní federace Alzheimer‘s Disease International (ADI, 2015) žilo v roce 2015 na celém světě asi 46,8 milionu lidí s demencí. Na základě zahraničních prevalenčních studií pak Česká Alzheimerovská společnost odhadovala v roce 2015 počet lidí s demencí v České republice na 155,9 tisíc (Zpráva o stavu demence, 2016).
NahoruSyndrom demence
Syndrom demence lze charakterizovat jako déle trvající nově vzniklé postižení více kognitivních funkcí, které narušuje aktivity každodenního života. Mezi nejčastější příznaky patří poruchy paměti. Nemocný si nepamatuje, kam uložil věci denní potřeby, co měl jít do obchodu koupit, telefonní čísla, postupně se může přidávat i neschopnost rozpoznat tváře známých lidí, neschopnost zapamatovat si nové poznatky.
Nemocný ztrácí schopnost abstraktního myšlení, ztrácí úsudek, není schopen řešit ani banální úkoly. Lidé postižení syndromem demence nejsou s to vykonávat své zaměstnání a postupně se pro ně stávají problematické i denní úkoly. V pokročilejších stadiích nejsou schopni sebeobsluhy (obléct se, najíst se, udržovat hygienu).
Dále nemocný ztrácí náhled na svou chorobu, neumí odhadnout své možnosti, dostavují se poruchy orientace v čase, v prostoru, později i v orientaci situací a osobou. Mezi kognitivní poruchy patří i poruchy ve verbálním projevu. Nemocný si nemůže vybavit názvy jednotlivých předmětů, pojmenovává je opisem („to, jak se z toho pije”, „to, jak se tím píše”). Řeč je obsahově chudá, věty ztrácejí svůj smysl.
Vedle kognitivních poruch se u syndromu demence objevují i poruchy nekognitivních funkcí, označované jako BPSD (behaviorální a psychologické příznaky demence). Sem jsou řazeny především poruchy chování, emociální poruchy a poruchy denního cyklu (toulání, bloudění, agresivní chování).
Všechny typy demence jsou progresivní onemocnění, jejich příznaky se neustále zhoršují. Na začátku je nemocný ještě schopen postarat se sám o sebe jen s mírnou pomocí při řešení obtížnějších úkolů (řešení finančních záležitostí apod.). S rozvojem nemoci však ubývá činností, které je nemocný schopen zvládnout sám, bez cizí pomoci. V nejtěžším stadiu demence se stává zcela závislým na péči okolí. Ve svých důsledcích je tedy demence velkým zdravotním i ekonomickým problémem nejen pro nemocné, ale i pro jejich nejbližší.
NahoruLéčba
Příčinu vzniku demence současná medicína léčit neumí, používá proto symptomatickou léčbu, která umí zpomalit zhoršování nemoci a tím prodloužit aktivní část života nemocného. Farmakologická léčba by měla být doplňována nebiologickou terapií. V současně době se tedy v zahraničí i v naší republice objevují nové přístupy k lidem s demencí. Některé z nich (např. psychografický model prof. Böhma, reminiscenční terapie či metoda validační terapie) vznikly přímo při práci se seniory. Jiné (např. koncept bazální stimulace či preterapie) byly do gerontologie transformovány a nově upraveny tak, aby vyhovovaly této cílové skupině.
NahoruMontessori pedagogika a lidé s demencí
V této souvislosti bych chtěla představit Montessori pedagogiku a její využití při péči o lidi s demencí. Přestože tento koncept známe v souvislosti s péčí o děti a s jejich vzděláváním, kde také původně vznikl, praxe ukázala, že je velmi dobře použitelný i v péči o seniory trpící syndromem demence.
Maria Montessori, lékařka a pedagožka italského původu, žila v letech 1876–1952. Začala pracovat a vzdělávat děti s mentálním postižením, které většina lidí považovala za nevzdělatelné, později se věnovala i dětem z velmi chudého prostředí. Vyvinula vlastní systém zahrnující úpravu prostředí, pomůcky i odlišný přístup pedagoga k dětem. Dokázala tak, že i tyto děti se pomocí tohoto přístupu mohou rozvíjet a vzdělávat.
Doktorka Montessori se zaměřovala na rozvoj osobnosti, včetně lidské důstojnosti a úcty (Kelly, 2017, s. 30). V její pedagogice se mimo jiné klade důraz na co nejmenší závislost na druhých, na smysluplné zapojení, na možnost výběru a na respektování svobody druhého. Je zřejmé, že tyto principy jsou užitečné nejen u dětí, ale jsou plně funkční také u seniorů trpících syndromem demence.
Jako první se pokusil uplatnit Montessori metodu s jejími principy v péči o lidi s demencí americký psychiatr Cameron Camp (2010). Hlavními cíli Montessori metody pro lidi s demencí je umožnit každému člověku být co nejméně závislý na ostatních, být sebevědomý, mít smysluplné místo ve společnosti a být v jejím rámci prospěšný a mít šanci na příznivou budoucnost (Pinkasová, 2016, s. 6). K dosažení těchto cílů v péči o lidi s demencí slouží zejména z Montessori pedagogiky vycházející připravené prostředí, připravený pečující a smysluplné aktivity s pomůckami, proto o nich bude pojednáno podrobněji.
NahoruPřipravené prostředí
Připravené prostředí pro seniory s demencí se samozřejmě liší od prostředí pro děti. Nicméně i tady platí, že prostředí musí být v prvé řadě bezpečné a uzpůsobené tak, aby se v něm senior mohl nejen volně pohybovat, ale i co nejvíce jej sám používat. (Pokorná, 2015, s 15) Důležité je tedy odstranit všechny neužitečné věci, které by měl senior v dosahu a které by jej mohly mást, zahlcovat jej, případně by mu mohly bránit ve vykonávání jiných (např. samoobslužných) aktivit. Dále je potřeba v místnosti, kde se senior pohybuje, rozmístit předměty tak, aby je senior mohl sám a bezděčně najít a začít používat. Připravené prostředí musí také zahrnovat zřetelné a jasné nápisy označující předměty v místnosti a podrobné manuály, jak dané věci použít. Lidé s demencí totiž zapomínají nejen, kam si věci dali, ale také k čemu slouží, případně jak postupovat při užívání daných předmětů.
Připravené prostředí současně zahrnuje i nejrůznější aktivizační pomůcky pro podporu paměti a jemné motoriky, vycházející ze zálib a zájmů jednotlivých klientů. V zařízeních pracujících pomocí Montessori principů využívají pracovníci toho, že senioři s demencí mají tendenci chodit a „bloumat” po okolí. Na různých místech jsou proto „nastražené” jednoduché aktivity s prosbou a popisem, co má člověk s danou věcí udělat. Jedná se např. o košík, ve kterém jsou ponožky, s cedulkou „prosím spárujte ponožky”. Senioři se u jednotlivých činností zastavují, a pokud je zaujmou, danou činnost vykonají.
NahoruPřipravený personál
V Montessori pedagogice pro děti je důležitý učitel či rodič, který děti provází a umožňuje jim, aby se pomocí daného prostředí maximálně rozvíjely, mluvíme o připraveném dospělém. Je tedy jasné, že pokud chceme Montessori prvky…
