1.66
Kvalifikační předpoklady pro výkon povolání v sociálních službách
Mgr. Jana Vinařová
NahoruÚvod
Koncepce moderních sociálních služeb vychází z požadavku, aby byla v rámci jejich poskytování zajišťována taková podpora a pomoc, která zabraňuje sociálnímu vyloučení osob nebo jim v maximální možné míře umožňuje zapojit se do života společnosti a využívat její zdroje. Na řešení obtížné sociální situace konkrétního uživatele sociální služby se tak podílejí a spolupůsobí odborníci z mnoha profesí. Spolupůsobení odborných postupů z různých oborů je jedním z charakteristických rysů sociálních služeb. Proto i kvalifikační a odborné předpoklady a požadavky na vzdělávání pracovníků vykonávajících činnost v sociálních službách mají své ukotvení v několika právních normách.
Klíčovým pro tuto oblast je zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách”), a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu, kde se vymezují kvalifikační požadavky pro odbornou způsobilost sociálních pracovníků, manželských a rodinných poradců a dalších odborných pracovníků a pracovníků v sociálních službách.
Kvalifikační předpoklady zdravotnických pracovníků působících v oblasti sociálních služeb stanovuje zákon o nelékařských zdravotnických povoláních a zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.
NahoruPedagogičtí pracovníci
Školské předpisy, zejména zákon o pedagogických pracovnících upravují činnost pedagogických pracovníků.
Tyto normy vymezují odbornou způsobilost jednotlivých okruhů pracovníků vykonávajících odbornou činnost v sociálních službách a stanovují kritéria a požadavky pro další rozvoj jejich pracovní kvalifikace. Zákon o sociálních službách upravuje i formy tohoto vzdělávání.
Obdobně prováděcí vyhláška k zákonu o sociálních službách ukládá poskytovatelům sociálních služeb zabývat se profesním rozvojem a dalším vzděláváním všech zaměstnanců.
Zákoník práce ukládá zaměstnancům povinnost prohlubovat si odbornost podle pokynů zaměstnavatele, který nese náklady takového vzdělání.
NahoruDobrovolníci
Pro úplnost je ještě nutné doplnit, že při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zákonem o dobrovolnické službě. Dobrovolní pracovníci však nepodléhají působnosti zákona o sociálních službách ve stejném smyslu jako zaměstnanci, nemohou vykonávat odbornou činnost a sami zajišťovat poskytování sociální služby a nelze tedy na ně vztahovat požadavky na vzdělání ani na odbornou způsobilost podle tohoto zákona.
Nezbytnost vzdělání pracovníků pro poskytování kvalitních sociálních služeb vyjadřuje zákon o sociálních službách v části týkající se registrace sociální služby, kdy jako jednu ze základních podmínek pro oprávnění poskytovat sociální služby vyžaduje i odbornou způsobilost všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální služby. Odbornou způsobilostí se rozumí dosažení zákonem dané úrovně vzdělání.
Pro výkon činnosti v sociálních službách rozlišuje zákon o sociálních službách dvě základní odbornosti s odlišnými požadavky na odbornou způsobilost, a to pracovníka v sociálních službách a sociálního pracovníka.
NahoruPracovník v sociálních službách
Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo u poskytovatele sociálních služeb vykonává práci zahrnující přímý kontakt s klientem a de facto poskytnutí sociální služby (například pomoc při oblékání, donáška jídla, vytváření zájmové činnosti). Poměrně často přetrvává označení těchto pracovníků jako „sanitář”, „pracovník obslužné péče”, „pečovatelka”, „řidič-pečovatel”, které však nemá oporu v zákoně.
NahoruSociální pracovník
Sociální pracovník pak vykonává zejména sociální šetření, poskytuje sociálně právní a sociální poradenství, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, zajišťuje depistážní činnost, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti a další odborné činnosti, které jsou vyjmenovány v § 109 zákona o sociálních službách.
Kvalifikační požadavky stanovené zákonem o sociálních službách se vztahují jak na sociální pracovníky vykonávající činnost v sociálních službách, tak i na úřadech při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve zdravotnických zařízeních, ve školách a školských zařízeních, ve věznicích a v azylových zařízeních
Zákonným předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost, kterou lze získat ve specializovaných oborech vzdělání zaměřených na sociální práci, sociální pedagogiku, sociálně právní činnost nebo charitní práci, a…
