1.3
Hodnocení výživy seniorů v zařízeních
PhDr. Radka Kozáková, PhD.
NahoruÚvod
Podle Kalvacha a Onderkové (2006, s. 15) překročení hranice stáří (dosažením 65 či 75 let věku) automaticky neznamená, že se člověk stává geriatrickým pacientem. Indikátorem geriatrického pacienta je křehkost a profit ze specifického geriatrického režimu. Sobotka (2003, s. 64–68) uvádí, že již brzy po příjmu geriatrického nemocného do nemocnice pro akutní onemocnění velmi často dochází k rychlému a patrnému vzniku tělesné slabosti. Současně se u starých lidí snižuje příjem potravy a tekutin, mizejí zbytky kosterní svaloviny a dále se zhoršují jeho pohybové schopnosti. Vlastní onemocnění a jeho léčba jsou tak dva významné faktory, které zásadně ovlivňují výživu nemocného (Musil, 2002, s. 71). V literatuře se uvádí (např. Starnovská, Chocenská, 2006; Imoberdorf et al., 2010), že asi 30–60 % všech pacientů v nemocnici je podvyživených. Velká část z těchto pacientů trpí podvýživou již při přijetí do nemocnice a u většiny z nich se podvýživa dále rozvíjí během pobytu v nemocnici. Tomu lze do jisté míry zabránit, pokud se věnuje mimořádná pozornost jejich nutriční péči.
Systematické posuzování výživového stavu každého klienta a příslušná úprava stravy pozitivně ovlivňuje nutriční stav klientů, stabilizuje a zlepšuje jejich psychický i fyzický stav a zvyšuje tak soběstačnost seniorů. Podle Starnovské a Chocenské (2006, s. 17) je největším problémem při posuzování stavu výživy u seniorů především nedostatek informací o příjmu stravy – např. lékař se ani nemusí dozvědět, že pacient nejedl. Často se stává, že pacienti trpí nechutenstvím nebo opakovaně hladovějí před potřebným vyšetřením. Mnohdy nemusí být dostatečně sledováno, zda je třeba dopomoci při najedení. Časté je i to, že strava není doplněna podle potřeb pacienta (např. pokud zásadně odmítá maso, je třeba zvolit jiný zdroj bílkovin). Tyto okolnosti mohou vést k tomu, že se stav pacienta po výživové stránce zhorší natolik, že je nutné aplikovat mu umělou výživu.
NahoruÚloha nutričního týmu
Nutriční tým je skupina zdravotnických pracovníků (lékařů, nutričních terapeutů, všeobecných sester a farmaceutů), která je ustanovena v nemocnici za účelem poskytování nutriční péče. Jeho složení může být v různých nemocnicích variabilní v závislosti na její velikosti zařízení, podílu jednotlivých oddělení či klinik na zdravotní péči a potřeby podávat nutriční péči a diagnostikovat tíži nutričního stavu (Kohout, 2005, s. 25). Nutriční tým dohlíží na kvalitu výživy nemocného v průběhu jeho cesty nemocnicí, kdy si pacienta většinou předávají lékaři různých odborností. Nutriční terapeut má své neodmyslitelné místo v ošetřovatelském týmu. Do kompetencí nutričního terapeuta spadá odebrání nutriční anamnézy, antropometrická popřípadě jiná zhodnocení, úprava stravy pacienta podle jeho potřeb, případně návrh řešení kombinovaného způsobu výživy (nutriční doplňky, enterální výživa formou sippingu atd.), komplexní hodnocení příjmu potravy na základě objemu konzumované stravy, bilance příjmu stravy podle jednotlivých složek potravy a v neposlední řadě velmi důležitá edukace jak samotného pacienta, tak jeho rodiny (Starnovská, Chocenská, 2006, s. 9). Povinností nutričního týmu je kromě screeningu a léčebné péče také monitorování tolerance a komplikací nutriční podpory a výsledného efektu. Nutriční tým vede statistiku o množství, kvalitě i efektivitě jím poskytované nutriční péče (Beneš, 1999, s. 64).
NahoruÚloha sestry při hodnocení stavu výživy pacienta
Jednoduchým nástrojem pro zhodnocení nutričního stavu pacienta při přijetí do nemocnice je nutriční screening. Obvykle obsahuje údaj o tělesné hmotnosti, neúmyslném zhubnutí za časový interval, omezení příjmu potravy. Podle mezinárodních akreditačních standardů pro nemocnice je jeden z indikátorů kvality péče právě nutriční screening (Grofová, 2007, s. 45).
Role sestry spočívá nejprve v detekci abnormalit (Grofová, 2007, s. 45). K jejich odhalení je třeba stanovit základní parametry a zjistit, zda se od nich pacient odchyluje. Za tyto parametry považujeme jak jednoduché zhodnocení stavu výživy, tak sledování, jakým směrem se výživa pacienta ubírá. Dalším úkolem je přispět k tomu, aby se parametry výživy navracely zpět k normě.
Adams et al. (2008, s. 65)…
