2.43
Dramatizace vzpomínek – reminiscenční techniky v praxi
Renáta Nentvichová
NahoruParadivadelní systémy
Vzpomínky je možné kreativně ztvárnit různými způsoby, jedním z nich je dramatizace. Valenta (2017) uvádí, že divadlo nemusí být pouze prostředkem sledujícím uměleckou hodnotu či estetický zážitek, ale může posloužit i jako praktický nástroj k léčbě (terapii) nebo jako edukační prostředek. Již ve 3. tisíciletí př. n. l. Imenthotepus doporučoval divadlo k léčbě nemocných Staroegypťanů. Využití divadla tímto způsobem lze nazvat jako paradivadelní systémy. Je možné je rozdělit na edukační a terapeutické.
Paradivadelní systémy edukační povahy tvoří:
-
Dramatická výchova (též výchovná dramatika, tvořivá dramatika, tvořivé drama, dramika) je improvizovaná, k předvádění neurčená forma dramatu, která je orientovaná na proces vnitřní práce. Účastníky vede učitel k představování si, hraní a reflektování lidské zkušenosti. Využívá původně dramatické prostředky (např. improvizaci, interpretaci, vstupování do rolí, simulaci) k dosažení psychologických a pedagogických cílů. Může být samostatným předmětem ve školní výuce, nebo může být využita jako didaktická a výchovná metoda (např. při výuce jazyků), jako princip i obsah osobnostního rozvoje.
-
Divadlo ve výchově – jedná se o divadelní představení hrané většinou profesionálními herci, které je zaměřeno na vzdělávací a výchovné cíle. Někdy je možný vstup žáků do připravených rolí na scénu, kde se budou podílet na vývoji děje a obsahu představení. Po představení následuje rozbor obsahu hry a reflexe žáků společně s herci.
Paradivadelní systémy terapeutické povahy tvoří:
-
Psychodrama – je terapeuticky zaměřenou dramatickou improvizací, kdy klient dramatizuje svoje zážitky, přání, postoje a fantazii. Jejím průkopníkem byl J. L. Moreno, zakladatel psychodramatické školy. Mezi jeho techniky využívané při psychodramatu patří: hraní vlastní role, sebeprezentace a monolog, projekce, výměna rolí, zrcadlo a další. Psychodrama, pod vedením psychologa či psychiatra, se využívá k proniknutí do minulých traumatických zážitků, řeší se vždy osobní problém klienta, pomáhá pochopit a korigovat jeho reakce. Psychodrama má i četné variace, např. psychomelodrama, satidrama aj.
-
Sociodrama – je zaměřeno na hraní rolí v situacích obsahujících odlišné socionormy a hodnoty, které se bezprostředně týkají klientů. V České republice se sociodrama pojímáno především v kontextu s přístupem k minoritním skupinám obyvatelstva a k imigrantům ze zemí s odlišnou sociokulturní a religiózní tradicí.
-
Psychogymnastika (též psychopantomima) – využívá především prostředky pantomimy, jedná se o nonverbální vyjadřování situací a vztahů.
-
Teatroterapie – divadlo hrané téměř výlučně postiženými herci, pro něž je umělecká příprava i vlastní vystoupení také reedukací, kompenzací, sociální rehabilitací, v některých případech i resocializací, je svým zaměřením umění nejblíže.
Dramatické postupy využívají v terapii svých klientů mnohé psychoterapeutické školy a přístupy. Na hranici mezi edukací a terapií se nachází:
-
Terapie hrou, která je zaměřená na využití terapeutického potenciálu her v individuální práci převážně s dětmi nemocnými, sexuálně zneužitými, trpícími rozvodem, neúplností rodiny apod. Vychází z psychodynamických přístupů Eriksona a Bettelheima.
-
Herní specialista, což je kvalifikovaný pracovník dětských oddělení nemocnic, usiluje o přirozený vývoj hospitalizovaných dětí a mladistvých, motivuje děti ke hře, snaží se eliminovat jejich úzkost a strach z operací a léčebných zákroků, svou přítomností humanizuje prostředí nemocnic.
-
Do této oblasti spadá mezi dalšími i reminiscenční divadlo („bilanční divadlo”), které je určeno seniorům, viz níže.
NahoruDramaterapie
Pro objasnění pojmů je nezbytné i vymezení pojmu dramaterapie, který definuje Valenta (2017, s. 23) následovně: „Dramaterapie je léčebně-výchovná (terapeuticko-formativní) disciplína, v níž převažují skupinové aktivity využívající ve skupinové dynamice divadelních a dramatických prostředků k dosažení symptomatické úlevy, ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosažení personálně sociálního růstu a integrace osobnosti.”
U seniorů může být cílem dramaterapie cvičení paměti nebo schopnost uvědomění si, co se jim v životě podařilo, čeho dosáhli, a nalezení smyslu svého života v současnosti a budoucnosti. Prostředkem dramaterapie je často improvizace, která mimo jiné odráží vnitřní stav klienta, jeho konflikty, umožňuje vyjádření aktuálního stavu a cítění, je svobodná v experimentování s různými rolemi a rozvíjí spontaneitu, má ke skutečnému životu blíže než jiné strukturované tvary. Dalšími prostředky jsou mimická a řečová cvičení, scénář, mýty a příběhy, práce s textem, vyprávění příběhů, pohyb, pantomima a jiné.
Pracovník, který se věnuje dramaterapii u seniorů, by měl mít přímou zkušenost s touto cílovou skupinou a měl by být dostatečně poučen v oblasti gerontopsychologie. Dramaterapie u seniorů se může stát nejen prvkem reedukace, kompenzace a rehabilitace, ale i smysluplnou, perspektivní a strukturovanou náplní dne. Je možné využívat techniku orientace na realitu anebo reminiscenční divadlo.
NahoruReminiscenční divadlo
Reminiscenční divadlo, jehož základem je dramatizace vzpomínek seniorů, má schopnost „oživit” minulost. Reminiscenční divadlo patří mezi kreativní reminiscenční techniky (jako například kresby, reminiscenční krabice, knihy života, koláže, výstavy), které fantazii a imaginaci starých lidí oslovují více než verbální techniky, které se zaměřují spíše na proces a na obsah.
Cílem kreativního využití vzpomínek je především pobavení, pozitivní naladění zúčastněných a radost z výsledku.
Významnou osobností v oblasti práci se vzpomínkami je anglická autorka Pam Schweitzerová, která v roce 1983 založila The Age Exchange Reminiscence Theatre (Reminiscenční divadlo působící při charitativní organizaci Age Exchange), což je profesionální divadelní společnost, která vytváří představení na základě vzpomínek seniorů.
Na základě sběru vzpomínek vyprávěných seniory připravila 30 divadelních přestavení. Uspořádala lokální i národní divadelní festivaly, jejichž cílem bylo budování dobrých multikulturních a mezigeneračních vztahů (Janečková, Vacková, 2010).
Divadelní představení vzniklé na základě vzpomínek seniorů mohou hrát samotní senioři nebo jsou přizváni profesionální scenáristé, herci a dobrovolníci.
Příprava divadla – je dlouhodobý proces, při kterém je nezbytná velmi úzká a empatická spolupráce se vzpomínajícími seniory.
- Na počátku je skupinové vzpomínání, kdy se hledá vhodné téma (např. jak se kdysi žilo v naší ulici, jak vypadaly naše první lásky, jak to bylo ve škole, co jsme dělali rádi apod.). Tyto nejpřístupnější vzpomínky posilují komunikaci, interakci i pocit společného sdílení ve skupině. Senior nachází prostor pro své vzpomínky, který mu mnohdy neposkytnou jeho blízcí, kteří jsou často vyčerpaní opakujícím se tématem rozhovorů. Pokud jsou vzpomínky sdíleny, nabývají na své hodnotě a senior tak posiluje svou sebeúctu, bez hodnoticí atmosféry. Mohou se objevit i smutné vzpomínky, exprese těchto vzpomínek je vhodná, jejich dramatické ztvárnění může napomoci smíření se s minulostí.
- Nahrávání vzpomínek, psaní scénáře (tvorba dialogů, choreografie), studium rolí – v této fázi je…
