Dobrovolníci ve zdravotnické praxi

1.67

Dobrovolníci ve zdravotnické praxi

Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

Dobrovolnictví jako fenomén se začalo prosazovat na přelomu tisíciletí a celosvětově je jeho hlavním cílem posílení sociální soudržnosti ve společnosti. Dobrovolníci působí také ve zdravotnických zařízeních a ve zdravotně sociální oblasti. Činnosti dobrovolníků jsou různé a zahrnují zejména volnočasové aktivity. Dobrovolnictví ve zdravotnictví napomáhá zvyšování úrovně kvality péče o pacienta. Děje se tak prostřednictvím lidského kontaktu dobrovolníka a pacienta, který napomáhá aktivizaci, motivaci a psychické podpoře hospitalizovaných pacientů a také k efektivnější organizaci práce, kdy se personál může více věnovat odborné činnosti. (Dostál, Vyskočil, 2013, Online) Přítomnost dobrovolníků působí pozitivně na celkovou atmosféru v daném zařízení. Dobrovolnictví je občanskou ctností, která je v mnoha zemích považována za součást života a je společensky vysoko ceněna (např. Holandsko).

 NahoruMezinárodní kontext

S cílem poukázat na činnost dobrovolníků po celém světě a iniciovat ostatní potenciální dobrovolníky vyhlásilo Valné shromáždění OSN v roce 1997 rok 2001 jako Mezinárodní rok dobrovolníků. V rámci tohoto roku byla přijata rezoluce, která obsahovala doporučení týkající se činnosti dobrovolníků, a byl oceněn jejich význam. V listopadu 2012 se konal v Bruselu summit Enterprise 2020, který uspořádala organizace CSR¹ Europe. José Barroso² ve svém zahajovacím projevu řekl: „Nesouhlasím s přesvědčením, že evropský sociální model je mrtvý.” (Barroso, 2012, Online) Evropský rok, vyhlašovaný EU, je každý rok věnován jiným prioritám. V roce 2011 se Evropská unie zaměřila na dobrovolnictví.

 NahoruEtické a právní aspekty

V lednu 2001 na 16. světové konferenci dobrovolníků v Amsterodamu schválila správní rada IAVE (Mezinárodní asociace pro dobrovolnické úsilí) Všeobecnou deklaraci o dobrovolnictví. V této deklaraci se uvádí, že dobrovolnictví se na úsvitu nového tisíciletí stalo nepostradatelným prvkem každé společnosti. Také se v ní zdůrazňuje, že všichni lidé na celém světě by měli mít právo nabídnout jiným lidem a jejich komunitám svůj čas, schopnosti, energii atd., a to bez nároku na odměnu. (Všeobecná deklarace o dobrovolnictví. Online) V České republice se dobrovolnictví ve zdravotnictví začalo objevovat od roku 2000. Potřeba profesionalizovat a právně ošetřit práci s dobrovolníky vyústila v roce 2002 ve vyhlášení zákona o dobrovolnické službě (zákon č.198/2002 Sb.).

 NahoruDefinice dobrovolnictví

Tošner a Sozanská definují dobrovolnictví jako činnost, která „je vědomá, svobodně zvolená ve prospěch druhých, kterou poskytují občané bezplatně. Dobrovolník dává část svého času, energie a schopností ve prospěch činnosti, která je časově i obsahově vymezena. Dobrovolnictví je profesionálně organizováno, aniž by ztratilo svoji spontaneitu. Je pravidelným a spolehlivým zdrojem pomoci pro organizaci, která s dobrovolníky spolupracuje, a zároveň zdrojem nových zkušeností, zážitků i příležitostí pro osobní růst dobrovolníků.” (Tošner, Sozanská, 2006, s. 35).

Podle Všeobecné deklarace o dobrovolnictví je toto „základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenější aspirace lidstva – touhu po míru, svobodě, příležitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny”. (Antoňová, 2014, s. 11) Vymezení je pak specifikováno jednotlivými organizacemi, které přidávají prvky jako věnování volného času, energie a schopností člověka jinému člověku nebo prvek nefinanční odměny. Tošner a Sozanská uvádějí dobročinnost jako aktivitu, která se vyznačuje filantropií, a jako takovou ji zastřešují pojmem občanských ctností. (Tošner, Sozanská, 2002, s. 36)

Pro dobrovolnictví jsou důležité faktory:

• je nepovinné, tedy dobrovolné,

• neplacené,

• aktivita ve prospěch druhých.

 NahoruVýznam práce dobrovolníků

Posláním dobrovolníka je vnášet do zdravotnického nebo sociálního zařízení více lidského kontaktu, posilovat duševní pohodu pacienta a pomáhat v překonání nelehkého období v procesu uzdravování během hospitalizace. Hlavní zásadou je vytvoření fungujícího systému dobrovolnické pomoci, aby se nenarušoval léčebný režim a provoz zařízení. Přínosem dobrovolnické činnosti pro pacienta by měla být změna nemocničního stereotypu, posílení sociálního a lidského kontaktu, vyplnění volného času, aktivizace a motivace pacienta vedoucí k uzdravení a také k objevování nových nebo starých dovedností. Je důležitým podpůrným léčebným prvkem. Dobrovolnická činnost by měla vhodně doplňovat práci odborného personálu v oblasti naplňování lidských potřeb pacienta, ale neměla by ji v žádném případě nahrazovat (Novotný et al. 2002, str. 6).

Dobrovolnictví patří do altruistické činnosti. Dobrovolnictví jako veřejně prospěšnou činnost chápeme jako ochotu člověka dát část svého času a sil ve prospěch potřebné organizace nebo druhého člověka, aniž by s příjemcem pomoci byl vázán přátelskými či jinými vazbami. Z dobrovolné činnosti mají přínos nejen její příjemce, ale i dobrovolník, kterému přináší nové přátelské vztahy, nové zkušenosti a dovednosti, někdy i částečné řešení problému nezaměstnanosti. Dobrovolnictví učí lidí spolupracovat na základě dobré vůle, která vyžaduje dobrou vzájemnou komunikaci.

Využívání práce dobrovolníků je velmi důležité strategické rozhodnutí. Práce s dobrovolníky není tak jednoduchá, jak se na první…