2.152
Determinanty kognitivních funkcí u seniorů
PhDr. Iveta Ondriová, PhD.
Stáří je časově konečnou etapou života. Jednotná definice stáří neexistuje, ačkoliv se o to pokoušeli odborníci z různých oblastí a profesí. Je to přirozený úsek v ontogenetickém vývinu člověka a stejně jako jiná vývojová stádia má své znaky, kterými se odlišuje od předchozích životních etap. Strukturní a funkční změny vzniklé během stárnutí a stáří mají převážně regresivní charakter a jsou nevratné. Nastávají změny v somatické, psychické, sociální a duchovní oblasti. Stárnutí je nezvratný biologický proces, který se týká celé přírody. Délka života je geneticky podmíněná a pro každý živočišný druh je specifická. Stejně je to i u člověka, kde se předpokládá multifaktoriální typ dědičnosti. Je známo, že každý stárne jinak. Základní mechanismy stárnutí jsou ovlivněny způsobem života a prostředím, ve kterém člověk žije.
NahoruKognitivní vývin
Kognitivní vývin je vývin psychických procesů podílejících se na poznávání. Začíná už v prenatálním období, pokračuje narozením dítěte a svůj vrchol dosahuje až v dospělosti, kdy jsou kognitivní funkce v rovnováze. Dochází v něm k evolučním a involučním změnám. Evoluce je vzestupem ve vývinu, involuce je sestupem vývinu. V průběhu vývinu v dětství a dospívání probíhají změny evoluce, v dospělosti jsou v rovnováze (období stability) a od určitého věku dochází k involuci. Kognitivní vývin ve stáří začíná ukončením dospělosti od 60. roku života. Psychické procesy se v tomto období zpomalují. Dochází ke změnám v kognitivní oblasti. Klesá citlivost orgánů smyslového vnímání. Nejvýraznějším příznakem jsou změny zrakové ostrosti, vnímání některých barev a snižuje se schopnost vidění za šera. Zhoršuje se vnímání zvuků nejen vysokých tónů a stále častěji se vyskytuje nedoslýchavost. Stoupá hranice vnímání bolesti a zároveň klesá hranice snášení bolesti. V souvislosti s poškozením zrakového a sluchového vnímání se zhoršuje prostorová orientace. Paměť se zhoršuje v důsledku fyziologických změn v mozku a kornatění cév. Dlouhodobá paměť je lepší než krátkodobá. Ve vzpomínkách jsou však nepřesnosti, jsou obsahově i emocionální zkreslené. Lidé si dokáží zapamatovat nový materiál, pokud jsou dostatečně motivováni. Je to pro ně náročné, protože schopnost učit se je oslabena, zejména mechanická paměť. Spíše si zapamatují to, co má logickou souvislost. Starší lidé zapomínají, kde co položili, stále hledají různé předměty, začínají zapomínat jména, nepoznávají známých a někdy může dojít až k patologické ztrátě paměti, kdy nepoznají ani své příbuzné. Ubývá i myšlení, a to při práci a na práci. Přemýšlejí často o svých problémech, o minulosti, méně o budoucnosti. Myslí na smrt. V myšlení dochází ke kvalitativním změnám. Abstraktní myšlení se zhoršuje, ubývá nápaditost, tendence ke konzervativnosti jsou silné, odbočují často od tématu. V pozdním stáří se logika, kritičnost a objektivita myšlení ztrácejí.
Závěry různých klinických studií, které byly provedeny se záměrem zjišťování změn v kognitivní činnosti při studiích změn v kognitivní činnosti stárnoucích lidí, poukazují na tyto skutečnosti:
- ve…
