2.151
Dekubity – jeden ze základních indikátorů kvality léčebné a ošetřovatelské péče u imobilních nemocných
PhDr. Iveta Ondriová, PhD.
NahoruVýskyt
Dekubity se objevují u pacientů ve všech oborech medicíny. Především jsou to pacienti s míšními lézemi vrozeného, traumatického, zánětlivého, cévního, nádorového původu, pacienti s roztroušenou sklerózou, ochrnutí nemocní po iktech a pacienti s neurologickými onemocněními s následnými poruchami hybnosti. Poměrně často se setkáváme s dekubity u ortopedických nemocných, u pacientů s metabolickými poruchami, u těžkých infekčních stavů. Speciální skupinu tvoří staří lidé s pokročilou generalizovanou arteriosklerózou, se stařeckou demencí a mnoha dalšími nemocemi.
Prevalence dekubitů je 2–4 % u hospitalizovaných, 10–20 % u nemocných v dlouhodobé péči. U rizikových osob se dekubitus může vytvořit už během několika hodin. Mortalita postižených pacientů je vysoká (30–50 %), příčinou úmrtí je obyčejně závažné onemocnění, méně často komplikace dekubitu (sepse). Jejich výskyt je pečlivě monitorován. Hlavní příčinou vzniku proleženin je stlačení měkkých tkání mezi kostí a tvrdou podložkou, kdy dochází k nedostatečnému prokrvování. Pokožka a svaly jsou nedostatečně vyživovány a chybí jim kyslík, postupně nastává odumírání tkání.
Tabulka 1: Rizikové faktory vzniku dekubitů
NahoruEtiologie
V etiologii se uplatňují lokálně (mechanické) a celkové, systémové faktory.
Lokální faktory:
- působení tlaku, který při převýšení kapilárního tlaku 32 mm Hg vede k přerušení cirkulace a vzniku ischemické nekrózy, důležitější je doba, po kterou tlak působí, jako absolutní výška tlaku;
- tření při posouvání těla po nerovném povrchu;
- střihové síly při posouvání kožních vrstev vůči sobě navzájem (posouvání svrchních vrstev kůže oproti podkoží);
- vlhkost a macerace kůže (inkontinence, pocení, sekrece) zhoršují mechanickou odolnost a jsou predisponujícími faktory.
NahoruNejčastější výskyt dekubitů
Místa nejčastějšího výskytu dekubitů:
- poloha na zádech – oblast křížová, paty, trn 7. krčního obratle, hřebeny lopatek, hrbol kosti týlové,
- poloha na břiše – čelo, ramena, kolena, trny kyčelní kosti,
- poloha na boku – oblast velkého trochanteru, ramenní kloub, hřeben kyčelní kosti, vnější strana kolena, vnější kotník, spánková oblast.
Kromě přímého působení tlaku na kůži může dekubitus vzniknout i v důsledku tahu po podložce, při kterém dojde ke vzniku smykových sil a ty způsobí posunutí kožních vrstev proti sobě s následným útlakem cév. Dekubity se mohou vytvořit kdekoliv na těle. Za nejčastější místa vzniku lze považovat sakrální oblast, paty, sedací kosti, oblast nad velkými trochantery a také vnější kotníky. Dekubity vznikají kromě výše uvedené příčiny také působením střižných sil a tření, kdy dojde ke vzniku smykových sil, které způsobují posunutí kožních vrstev proti sobě s následným útlakem cév. Kromě toho dochází ke tření kůže o podložku. Tak jsou poškozovány povrchové vrstvy kůže.
NahoruStupně proleženin
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je zarudnutí pokožky, bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stádiích se tvoří puchýře a postupně odumírá pokožka a svaly. V nejtěžších stádiích proleženin může být postižena i kost. “Předstupněm“ vzniku proleženin je zarudnutí pokožky, která při stlačení bledne. V této fázi je ještě velká naděje na to, že se podaří vzniku proleženiny zabránit.
I. stupeň – erytém – tlakové léze bez poškození kůže. Na neporušené kůži se objevuje neblednoucí zčervenání, oblast je oteklá, teplá a nebolestivá. Přesto však nemocný pociťuje pálení, svědění pokožky.
II. stupeň – puchýř – tlakové léze s částečným poškozením kůže. Dochází k poškození pokožky a kůže, vytvářejí se puchýře. Tato fáze je velmi bolestivá.
III. stupeň – nekróza – tlaková léze se zničením tkání mezi kostí a kůží. Poškození zasahuje do podkožní vrstvy, v níž může docházet k odumírání tkáně. Tvoří se hluboký vřed, který je často krytý suchou černohnědou krustou (strupem) z odumřelých buněk nebo vlhkým žlutohnědým povlakem. Objevuje se teplota a nechutenství jako jedny z mnoha odpovědí lidského těla na probíhající zánět.
IV. stupeň – vřed – tlakové léze provázené ostitidami a artritidami. Dochází k rozsáhlé destrukci, odumírá svalová tkáň, poškozena je i kost. I tato rána může být pokryta černohnědou krustou z buněk odumřelé tkáně.
NahoruZásady léčby a ošetřování dekubitů
Léčba a ošetřování dekubitů se řídí třemi zásadami:
1. Jako první musí být odstraněn tlak, který poškození způsobil. Tím se obnoví krevní zásobování. Bez odstranění působícího tlaku nelze dosáhnout zhojení dekubitu a všechna ostatní opatření jsou zbytečná. Poškozená oblast nesmí být znovu vystavena tlaku po celou dobu léčby. Každé další zatížení tkáň znovu poškozuje a způsobuje nepříznivé zvraty v průběhu hojení.
2. Druhá zásada, tedy lokální terapie rány, zahrnuje chirurgické ošetření a průběžné čištění rány pomocí hydroaktivního krytí, podporu tvorby granulace v ráně a podporu epitelizace pomocí vlhkého ošetřování ran.
3. Třetí zásadou jsou pomocné léčebné postupy, které mají zlepšit celkový stav pacienta, stav výživy a odstranit bolest. Kachexie s nedostatkem bílkovin zpomaluje proces hojení a často se vyskytuje právě u starších pacientů. Proto musí být zajištěn dostatečný příjem potravy se zvýšeným obsahem bílkovin, s dostatečným množstvím vitamínů a minerálních látek. Terapie dekubitů zahrnuje opatření týkající se úpravy celkového stavu a léčby vlastních tlakových lézí.
Celková terapie při akutních dekubitech
Dekubity prvního a druhého stupně, pokud nejsou infikované, nevyžadují speciální celkovou léčbu, jen terapii základního onemocnění a odstranění tlaku na postiženou oblast. Dekubity třetího a čtvrtého stupně často doprovází sepse, která zhoršuje celkový stav. Pacienti jsou schvácení, mají vysoké horečky a přestávají být schopni starat se sami o sebe.
Celková terapie při chronických dekubitech
Při chronických dekubitech je vlivem trvalého infekčního ložiska organismus…
