Asertivita a její komunikační význam

2.103

Asertivita a její komunikační význam

PhDr. Iveta Ondriová, Ph.D.

Asertivita představuje ucelený komunikační styl, který zohledňuje komunikační schopnosti, ale i stabilitu osobnosti. Vyžaduje, aby se člověk rozhodl sám za sebe a aby za jakékoli rozhodnutí nesl odpovědnost. Je to umění prosadit se a zároveň respektovat potřeby druhých. Filozofický základ asertivity spolu s nácvikem asertivních technik napomáhá zvyšovat sociální a emocionální inteligenci, rozvíjet sociální dovednosti. Být asertivní, znamená stát si za svými právy, aniž bychom ponižovali druhého. Znamená to také, že uznáme právo jiného člověka na jeho názor. Asertivní člověk přebírá plnou odpovědnost za své chování. Ví, co chce dělat, a jakým způsobem to bude dělat. Jsou mu jasné důsledky. Bez znalostí těchto základních teoretických aspektů není možné, aby sestra mohla v různých situacích účinně komunikovat. Vyskočilová definuje asertivitu jako přímé, přiměřené a upřímné vyjadřování vlastních myšlenek, citů a názorů, tak pozitivních i negativních, aniž abychom porušovali práva jiných lidí i své vlastní.

Slovo asertivita v latině vychází z pojmu ASSER, což znamená osobovat si něco, tvrdit, prohlašovat, ujišťovat.

Rozlišujeme čtyři stupně asertivity:

• základní asertivní projevy: vyjádření emocionálního stavu, vlastního přání, vlastních myšlenek,

• empatická asertivita: soucítění s druhým, snaha vžít se do jeho kůže, do jeho pocitů sebeúcty,

• odstupňovaná asertivita: různá míra sebeprosazování, dát druhému možnost volby, nedovést ho do neřešitelné situace,

• konfrontační asertivita: porovnávání názorů, argumentů a jejich výpovědí.

Asertivní chování: je chování jasné, přímé, člověk se snaží vyjádřit to, co chce, aby druhý pochopil; asertivní člověk přebírá plnou odpovědnost za své chování; požádá o laskavost, ale dokáže ji poskytnout; poslouchá druhé; přijímá kompromis; vystupuje klidně, uvolněně, vyrovnaně; řeč je přiměřeně hlasitá, tempo řeči rovnoměrné; oční kontakt je přímý. 

Agresivní chování: agresivní jedinec se projevuje za každou cenu; jedná na úkor ostatních a manipuluje s nimi; je netaktní, neovládá své emoce, ponižuje ostatní a vysmívá se jim; nepřizná si vlastní chybu; používá zastrašování a vyhrožování; v okolí vyvolává úzkost a nepřátelství; hlasový projev je silný, rozhodný, přikazující; řeč je rychlá, používá hrubá slova, ironii; gestikulace je bohatá. 

Manipulační chování: člověk se snaží dosáhnout toho, co chce, oklikou; snaží se přimět lidi k tomu, aby se chovali tak, jak chce on; používá pláč, křik nebo lichotky a sliby; dělá druhého odpovědným za vývoj a řešení nějaké situace; toto chování je typické pro hysterické osobnosti.  

 NahoruAsertivní práva a asertivní techniky  

Pro účinnou komunikaci s pacientem je nezbytné poznání a dodržování základních asertivních práv a technik.  

K základním asertivním právům patří následující práva:

• Člověk má právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky, emoce a být za ně zodpovědný.

• Má právo nepodávat žádné omluvy týkající se jeho chování.

• Má právo posoudit nakolik a jak je zodpovědný za řešení problémů druhých lidí.

• Má právo změnit své chování a svůj názor.

• Má právo říci „Já nevím.”.

• Má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.

• Má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.

• Má právo dělat nelogická rozhodnutí.

• Má právo říci „Já ti nerozumím.”.

• Má právo říct „Je mi to jedno.”. 

Asertivní sestra je v komunikaci s pacientem přímá, taktní, otevřená, empatická. Svým chováním nedevalvuje pacienta, ale naopak vytváří pozitivní vztah k pacientovi, její řečový projev je plynulý, logický, s převahou pozitivních neverbálních výrazů a emocí. Bohužel v praxi jsme často svědky pasivního, agresivního a manipulativního chování sestry v interakci s pacientem, přičemž se nevytváří pozitivní atmosféra a sestra tak v mnoha případech porušuje práva pacienta a záměrně ho devalvuje. Pacient v takových situacích často nedokáže vyjádřit vlastní pocity přiměřenou formou, vyjádřit kritiku, není schopen požádat o laskavost, nebo říct ne. 

Nejčastějšími projevy neverbální devalvace jsou: odmítavé gesto, mávnutí rukou, odtažení se, pohrdavý pohled, otočení těla atd. ironie, skákání do řeči patří k projevům verbální devalvace. K nejčastějším příkladům devalvace v mezilidských vztazích patří např.: nereagování na pozdrav; někdo, koho známe, se…