Aktivizační programy pro seniory

1.1

Aktivizační programy pro seniory

Bc. Aneta Novotná, DiS

 NahoruÚvod

Aktivizační programy jsou určeny seniorům s cílem uspokojit jejich potřeby, udržovat je ve fyzické i mentální aktivitě, rozvíjet jejich kreativitu, zprostředkovat jim kontakt se společenským prostředím a přispět tak ke zvyšování kvality jejich života.

Aktivizační programy mohou probíhat na úrovni preventivní nebo léčebné. Preventivní jsou zaměřeny na zdravou stárnoucí populaci. Léčebné mohou být prováděny formou sekundární prevence, čili například u seniorů s demencí, kdy aktivizace zpomaluje následky nemoci, a dále jsou léčebné aktivizace terapeutické, prováděné například po cévní mozkové příhodě. Aktivizační programy probíhají především v zařízeních pro seniory, nejčastěji se jedná o denní stacionáře a domovy pro seniory. Existují také zařízení, kam senioři docházejí na aktivizační programy jako do zájmových kroužků, třeba jednou týdně.

Programy jsou prováděny aktivizačními pracovníky, pro které je nezbytné vzdělání zaměřené na specifika práce se seniory, dále alespoň základní povědomí o fyziologii stáří a projevech nejčastějších onemocnění seniorského věku a také znalosti zaměřené na náplň a pojetí aktivizačních činností. Nároky na stupeň vzdělání aktivizačních pracovníků jsou různé, obecně se doporučuje vyšší odborné nebo vysokoškolské studium v souvisejících oborech (sociální pedagogika, speciální pedagogika, ergoterapie, arteterapie, gerontologie).

Aktivizační programy by měly být zaměřeny proti projevům a důsledkům stáří, které mají negativní dopad na běžný život seniorů. Těmi jsou změny:

Psychických funkcí ve stáří

• zhoršení krátkodobé paměti

• zhoršení schopnosti koncentrace

• zpomalení psychomotorického tempa

• vystupňování charakterových vlastností

• zhoršená schopnost fantazie

• snížení sebedůvěry, adaptability

• zhoršená schopnost navazování nových vztahů

• zmenšování odolnosti vůči stresu

Fyzické ve stáří

• zmenšováni odolnosti organismu vůči nepříznivým vlivům

• úbytek svalové hmoty, energie a síly

• poruchy činnosti jednotlivých orgánů

• snižováni motorické kapacity

• snižování senzorické kapacity (zhoršení zraku, sluchu)

• zmenšování odolnosti vůči působení škodlivých bakterií a virů

Stáří má samozřejmě i svá pozitiva, která lze v programech využít a podporovat:

• stálost názorů a vztahů

• úsudek, nadhled

• všeobecný přehled, zkušenosti

• trpělivost, tolerance

• zlepšená schopnost vnímat detaily

• s věkem se také nemění intelekt a slovní zásoba

Provádění aktivizací u seniorů má své zásady, které je vhodné dodržovat. Mezi základní zásady lze zařadit následující:

• pravidelná doba provádění aktivit

• ne hned po jídle, ideálně nejdříve hodinu po najedení

• dobrovolná účast, možnost pasivní účasti

• vhodná skladba aktivit (např. cvičení spíše dopoledne, těžší aktivity střídat s lehčími apod.)

• adekvátní náročnost přizpůsobená skupině

• ohled na konkrétní omezení nebo postižení

• vhodné prostředí (příjemné, známé, bezpečné, se známým terapeutem)

• omezení rušivých vlivů

• integrace aktivizačních aktivit i do běžného života klienta

 NahoruPřínosy a nástrahy aktivizačních programů

Správně koncipované a prováděné aktivizační programy mohou přinést následující pozitivní účinky:

• zachovává se autonomie, podpoří se co nejdelší setrvání seniora v domácím prostředí

• umožňuje seniorům žít normální život

• programy zlepšují nebo udržují hrubou a jemnou motoriku

• zlepšují nebo udržují kvalitu kognitivních funkcí

• eliminují deprese, úzkosti, neklid

• zlepšují psychiku, podporují psychickou odolnost

• podporují verbální i neverbální komunikaci

Aktivizace s sebou nese i jistá rizika, s nimiž je třeba počítat:

• Může dojít ke zdůraznění některé ze slabých stránek klienta, což obvykle vede k demotivaci u klientů s psychickými problémy a nízkou sebedůvěrou.

• Nižší tempo nebo méně náročná zadání mohou některé rychlejší klienty nudit.

• Někdy se mohou aktivizací vybavit nepříjemné vzpomínky.

• Skupinové aktivizační programy mohou být narušeny kvůli osobním antipatiím a sporům mezi některými klienty.

• Při provádění aktivizací musíme také přihlédnout k únavě klienta.

• Pozor na úrazy.

 NahoruAktivizační techniky

• kognitivní trénink

• pohybová terapie

• kreativní techniky

• reminiscenční terapie

• senzorická stimulace

• soutěže, společenské hry, stolní hry, turnaje

• pet-terapie

• muzikoterapie

• niblioterapie, filmoterapie

• činnosti zaměřené na nácvik běžných denních aktivit (terapeutické vaření)

• další

 NahoruKognitivní trénink

Trénink zaměřený na rozvoj, procvičování a aktivování mozkových funkcí. Kognitivní trénink probíhá pomocí různých cvičení nebo aktivit zaměřených na konkrétní mozkové funkce.

Mezi mozkové funkce patří:

• Paměť – dělí se na krátkodobou a dlouhodobou. Podle charakteru zapamatovaných informací pak také na explicitní a implicitní. Do explicitní paměti patří paměť sémantická (vědomosti), ikonická (vizuální paměť) a epizodická (příhody a situace). Implicitní paměť představuje různě naučené postupy.

• Pozornost a koncentrace – pozornost je zaměření duševní činnosti na určitý objekt. Koncentrace je soustředění pozornosti a dalších rozumových schopností.

• Rychlost myšlení a porozumění informacím.

• Exekutivní funkce – plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace.

• Vyjadřovací (expresivní) schopnosti a porozumění řeči – do vyjadřovacích neboli expresivních funkcí patří konkrétně řeč, psaní, kreslení, gestikulace a mimika.

• Prostorová orientace a vnímání.

 NahoruPohybová terapie

V pohybové terapii v rámci aktivizačních programů se využívá především léčebná tělesná výchova a kinezioterapie. Do této oblasti by se dala zahrnout také taneční terapie.

Léčebná tělesná výchova (LTV) je forma cvičení uzpůsobená potřebám cílové skupiny nebo jednotlivce. Může probíhat skupinově nebo individuálně a její průběh může být zaměřen kondičně nebo terapeuticky. Společným cílem jak skupinových, tak individuálních LTV je obnova nebo zlepšení postižených funkcí, případně udržení funkcí stávajících. Léčebná tělesná výchova také často využívá cvičební pomůcky, například overbally, míče, ježečky, therabandy a další.

Kinezioterapie úzce souvisí s psychikou klienta. Tento druh terapie vychází z předpokladu, že psychika a motorika se vzájemně ovlivňují, a to oběma směry. Pracuje s cíleně zaměřenými pohybovými programy, které využívají prvky tělesných cvičení, sportů a pohybových her. Cílem je spolupůsobit na zmírnění či odstranění psychických a psychosomatických obtíží…