1.48
Výchova k soběstačnosti, aktivace psychiky
Mgr. Růžena Hlavičková
Všeobecný standard – doporučený postup pro potřeby všeobecných sester
A. Identifikační údaje
B. Kritéria struktury (S)
1. Prostředí: domácí prostředí, pobytové sociální zařízení apod.
2. Pomůcky:
• pro přemisťování,
• pro osobní hygienu,
• pro sebesycení,
• pro oblékání.
3. Zdravotnická dokumentace: lékařská zpráva, poukaz ORP, DP – kompenzační pomůcka, dokumentace sestry domácí péče.
C. Kritéria procesu (P)
Sestra (kompetentní pracovník):
1. Před návštěvou se seznámí s kompletní zdravotnickou dokumentací a podle pacientových potřeb a ordinace lékaře si připraví pomůcky.
2. Rozhovorem s pacientem (popř. rodinným příslušníkem) zjistí aktuální zdravotní stav, identifikuje potřeby pacienta, ověří jeho totožnost.
3. Provede hygienickou dezinfekci rukou.
4. Provede hygienickou dezinfekci pomůcek.
5. Ověří si písemnou a čitelnou ordinaci lékaře, doporučení fyzioterapeuta.
6. Vyhodnotí potřebu výchovy k soběstačnosti, aktivace psychiky (Barthelův test).
7. Připraví vhodné prostředí pro provádění výchovy k soběstačnosti, aktivaci psychiky.
8. Zvolí vhodný způsob výchovy k soběstačnosti, aktivaci psychiky, efektivní způsob komunikace.
9. Pacientovi schopnému edukace vysvětlí způsob výchovy k soběstačnosti, aktivaci psychiky.
10. Provádí výchovu k soběstačnosti, aktivaci psychiky, udržuje stávající fyzický, psychický stav pacienta, plicní ventilaci, svalovou funkci, svalový tonus, správnou funkci vnitřních orgánů a nervosvalovou koordinaci.
11. Edukuje pacienta o správném používání kompenzační pomůcky.
12. Ve výchově a aktivaci spolupracuje s blízkými pacienta.
13. Respektuje bolest, věk a celkový stav pacienta.
14. Motivuje pacienta a kontroluje zadané úkoly.
15. Při výchově k soběstačnosti využívá stávající funkční schopnost pacienta a snaží se o její udržení či zvýšení.
D. Kritéria výsledku (V)
1. Pacient je edukován o výkonu (pokud to jeho zdravotní stav dovolí).
2. Prostředí pro výchovu k soběstačnosti, aktivaci psychiky je vhodné.
3. Byl zvolen vhodný způsob výchovy k soběstačnosti, aktivace psychiky.
4. Výchova k soběstačnosti, aktivace psychiky jsou prováděny správně, bezpečně.
5. Léčebného efektu bylo dosaženo (prevence sekundárních změn).
6. Ve zdravotnické dokumentaci je správný záznam o provádění výchovy k soběstačnosti, aktivace psychiky, případně o nežádoucích účincích nebo komplikacích.
Přílohy
Příloha 1 – Soběstačnost
Příloha 2 – Kompenzační pomůcky
Příloha 3 – Týmová spolupráce
Příloha 4 – Komunikace
Příloha 1 – Soběstačnost
Soběstačnost je schopnost jedince uspokojovat své základní životní potřeby v konkrétních životních podmínkách. Příčinou ztráty soběstačnosti může být buď choroba, úraz nebo polymorbidita. Soběstačnost lze hodnotit indexem aktivit denního života, v naší nemocnici používaný Barthelův index.
Základní aktivity (pADL – personal activities of daily living): komunikace, pohyblivost, stabilita, vyprazdňování, příjem potravy, mytí, oblékání.
Instrumentální aktivity (iADL – instrumental acitivities of daily living): vaření, nakupování, úklid, nakládání s penězi, užívání dopravních prostředků.
Osobám s ohroženou nebo ztracenou soběstačností je věnována komplexní dlouhodobá péče. Zachování (obnovu) soběstačnosti umožňuje zlepšení zdatnosti pacienta, používání kompenzačních pomůcek a snížení nároků životního prostředí (chráněné bydlení, bezbariérové úpravy, signalizace).
Soběstačnost využívá všech plně i částečně zachovalých funkcí i náhradní funkce k umožnění sebeobslužných úkonů běžných denních činností. Využívá i technických pomůcek v případě, že činnost nelze provést jinak nebo je prováděna s velkým úsilím a pomalu.
Stupeň možné dosažené samostatnosti je závislý na rozsahu a závažnosti postižení, na psychickém stavu pacienta a v neposlední řadě i na pochopení, vědomostech a dovednostech ošetřujícího personálu nebo rodiny.
Výcvik soběstačnosti se týká především oblasti jídla, osobní hygieny, vyprazdňování, oblékání, mobility, lokomoce a komunikačních schopností. Je to velmi důležitý úsek spolupráce zdravotnického personálu. Každou zvládnutou činnost, obnovenou funkci by měl pacient využívat a uplatňovat v denním režimu. Sestra musí být informována, za jakých podmínek a s jakými pomůckami je pacient schopen činnost zvládnout. Sestra učí pacienta pomůcky používat a poskytuje instruktáže o přiměřené a produktivní pomoci a asistenci.
Příloha 2 – Kompenzační pomůcky
Kompenzační pomůcky jsou využívány ke kompenzaci ztracených funkčních schopností, není-li možné jejich obnovení jinými prostředky (nácvikem, trikem). Podle charakteru postižení jsou kompenzační pomůcky určeny pro tělesně postižené, pro zrakově a sluchově postižené, pro mentálně postižené, při poruchách komunikace a pro nemocné s interními chorobami. Zdravotníci učí klienty zacházet s kompenzačními pomůckami.
Funkce kompenzačních…
