2.38.2
Vybrané sexuální dysfunkce u žen
PhDr. Kozáková Radka, Ph.D.
V průzkumu sexuality obyvatel Česka z roku 2008 uvedly dysfunkční ženy tento výskyt sexuálních problémů: nedostatečná lubrikace (54 %), bolesti při souloži (47 %), nedostatek sexuální potřeby (42 %), neschopnost orgasmu (42 %), nedostatek sexuálního vzrušení (28 %), nadměrná sexuální potřeba (18 %) a vaginismus (11 %).
NahoruNízký zájem o sex (nízká apetence)
Nízká sexuální apetence patří k nejčastějším sexuálním problémům u žen. Velmi vzácně jde o poruchu primární. Nejčastěji se vyskytuje v souvislosti s různými duševními a tělesnými potížemi, jakož i s partnerskými a psychosociálními problémy. Často se setkáváme se sekundárními a selektivními poklesy sexuální apetence. V těchto případech ženy zdůrazňují naprostý nezájem o sex s konkrétním partnerem. Častou příčinou poklesu a ztráty sexuální apetence je depresivní stav, který může probíhat larvovaně.
S nízkou sexuální apetencí je spojena hyperprolaktinémie (stresogenní, ale též při adenomu hypofýzy). Nedostatek estrogenů po menopauze vede téměř u poloviny ženské populace k poklesu sexuálního zájmu. Snížená sexuální apetence je uváděna u různých typů hypotyreózy a při poruchách činnosti nadledvin. Mnohá vleklá onemocnění a gynekologické operace vedou svým přímým i nepřímým vlivem k poklesu zájmu o sexuální život. Snížení sexuálního zájmu může být u žen vyvoláno též podáváním léků. Největší význam zde mají psychofarmaka a antihypertenziva.
Terapie
Léčba se musí řídit předpokládanou etiologií. Protože jen vzácně jde o stav primární, pátráme vždy po příčině a snažíme se její vliv oslabit. Ne vždy je ovšem možné podstatně zlepšit partnerské vztahy a sociální poměry pacientky.
Psychoterapie
Psychoterapeutické vedení žen s nízkým zájmem o sex není jednoduché. Terapeut by měl usilovat především o získání důvěry a spolehlivý terapeutický vztah. Jen tak lze získat opravdu spolehlivé informace o skutečných sexuálních zájmech pacientky. Kromě partnerského sexu je vždy třeba podrobně se zabývat sexuálními sny a fantaziemi a autoerotickými aktivitami. Podobně jako u ostatních dysfunkcí je zde třeba bojovat oproti odmítání sexu a extrémně dlouhým přestávkám v pohlavním životě.
Farmakoterapie
Také u žen někdy yohimbin v obvyklých dávkách zvyšuje sexuální zájem. Stejně tak dopaminergní medikamenty, zejména selegilin (5–10 mg denně) nebo kabergolin (obvykle 1 tbl. 0,5 mg 1–2krát týdně). Účinky jsou podstatně méně spolehlivé, než je tomu ve stejné indikaci u mužů. Opakovaně jsou hlášeny jisté pozitivní účinky kontinuálního podávání androgenů v malých dávkách.
NahoruNízká sexuální vzrušivost (frigidita)
Nízká vzrušivost, tedy pomalý nástup sexuálního vzrušení, může mít povahu primární nebo sekundární (a selektivní). Často se velmi zjednodušeně popisy této dysfunkce omezují jen na periferní komponentu sexuálního vzrušení, tedy na nedostatek poševní lubrikace, který znesnadňuje koitus.
Terapie spočívá především v psychoterapii a ve snaze po odstranění všech rušivých faktorů.
Největším problémem terapie selektivních frigidit bývá otevřeně nebo skrytě konfliktní vztah k partnerovi (manželovi). Cílená psychoterapie spočívá ve vedení k bezkonfliktnímu prožívání sexuality jako pozitivní partnerské hodnoty. Významnou roli zde může sehrát autoerotika, rozvíjející ženiny sexuální fantazie. Z ostatních vlivů je důležité včas rozpoznat depresivní náladu a neurotické příznaky. U různých psychopatologických stavů je někdy obtížné odlišit vliv základního onemocnění od vlivu psychofarmak.
Farmakoterapie: medikamentózně je možné pokusit se ovlivnit sexuální vzrušivost dopaminergními preparáty, yohimbinem nebo některými antidepresivy. Ne zcela konzistentní jsou výsledky terapie inhibitory PDE-5. Někteří autoři zde hlásí pozitivní efekty.
NahoruPoruchy orgasmu u žen
Je známou skutečností, že orgasmus žen je podstatně méně samozřejmý než stejná emoce mužů. Je také mnohem zranitelnější různými situačními a zevními vlivy. Žena je ve své sexualitě náročnější na partnera, je selektivnější. Pomaleji se také s věkem erotizuje. Není výjimkou, když žena první pocitové vyvrcholení dožije až po 30. roce života, a to orgasmus koitální, nekoitální, ale též masturbační. Také po dosažení prvého orgasmu má asi třetina žen problémy s touto emocí. Nejméně 8 % žen, tedy téměř každá desátá, zůstává bez prožitého orgasmu po celý život. Asi třetina žen má orgasmus jen někdy, za určitých podmínek. Potíže s dosažením orgasmu není – stejně jako anorgasmii – proto možné vždy označit za sexuální dysfunkci.
Psychoterapie
Orgasmus je především emoce, tedy centrální funkce. O jeho prožitkové kvalitě však do…
