2.38.1
Vybrané sexuální dysfunkce u mužů
PhDr. Kozáková Radka, Ph.D.
Nejčastější sexuální dysfunkcí mužů je nepochybně porucha erekce (54 % dysfunkčních mužů). Na druhém místě se umístila předčasná ejakulace (38 % dysfunkční populace), dále pak nedostatek sexuální potřeby (32 %), nadměrná sexuální potřeba (24 %), problémy s dosažením ejakulace (18 %) a bolesti při souloži (8 %).
NahoruMužská erektilní dysfunkce
S potížemi s dosažením plné erekce se alespoň někdy v životě setká naprostá většina mužů. Jako klinicky relevantní sexuální dysfunkci hodnotíme, když erekce opakovaně nedosahuje té úrovně, která by byla dostatečná k uspokojivému spojení pohlavních orgánů, nebo erekce ochabuje ještě před vyvrcholením. Je-li problém s erekcí setrvalý nebo postupně se zhoršující, hovoříme o pravé sexuální poruše.
Mužská erektilní dysfunkce (ED) je definována jako trvalá (nejméně 6 měsíců se vyskytující) neschopnost dosáhnout a udržet erekci dostatečnou k uspokojivé sexuální aktivitě. Pojem „erektilní dysfunkce” vystihuje podstatu a charakter této sexuální poruchy lépe než dříve užívaný pojem „impotence”. I když ED je benigní onemocnění, má vztah k fyzickému a psychickému zdraví a má významný dopad na kvalitu života postižených mužů i jejich rodin.
Erektilní dysfunkce podle příčin rozlišujeme na:
- organické – dochází k nim v důsledku cévních, nervových, endokrinních příčin nebo na anatomickém podkladě, případně z iatrogenních důvodů,
- psychogenní – jsou způsobovány centrální inhibicí erektilních mechanismů, bez přítomnosti jakékoliv somatické poruchy,
- smíšené – kombinace organických a psychogenních příčin,
- medikamentózně indukované – způsobené užíváním léků – antihypertenziva, diuretika, psychofarmaka, antiepileptika atd.
NahoruPrevalence erektilní dysfunkce
Erektilní dysfunkce (ED) se nejčastěji vyskytuje u mužů starších 55 let. Podle shrnutí klinických studií provedených během posledních 10 let jsou organické příčiny přítomny průměrně u 78 % mužů. Nejčastěji jsou postiženi muži s chronickými onemocněními jako např. ateroskleróza, která může narušit průtok krve do penisu a způsobuje téměř polovinu všech případů ED u mužů starších 50 let. ED lze dokonce považovat jako ukazatel rizika ICHS, kdy až 40 % nemocných s ED má prokázáno nějakou formu ICHS. Častou příčinnou ED bývá trauma (poranění míchy, úrazy pánevní oblasti) nebo iatrogenní poškození.
NahoruLéčba sexuálních dysfunkcí
Behaviorální terapie
V terapii sexuálních dysfunkcí se již desítky roků uplatňuje důsledně psychosomatický přístup s důrazem na celostní analýzu každého případu. Dominantní roli v terapii má specifická psychoterapie orientovaná behaviorálně (sexoterapie). Sexoterapie se uplatní také u sexuálních dysfunkcí, které mají jednoznačně organickou povahu.
Medikamentózní léčba
Důležitou roli v léčení sexuálních dysfunkcí má farmakoterapie. Používají se medikamenty s účinky centrálními (dopaminergní léky, antidepresiva, anxiolytika) i periferními (vazodilatancia, spasmolytika). Své místo v léčbě sexuálních dysfunkcí mají též exogenní hormony, především androgeny (u mužů i žen) a estrogeny (při jejich deficitu u žen).
Životospráva
Velký význam pro léčbu sexuálních dysfunkcí má snaha o zlepšení celkové psychické i tělesné kondice pacientů. Stresy všeho druhu ovlivňují sexuální život všech lidí negativně. Nejlepším afrodisiakem je dostatek pohybu na čerstvém vzduchu a spánek.
Psychoterapie u poruch erekce
V léčení všech sexuálních dysfunkcí má psychoterapie významné místo. Úroveň komunikace mezi terapeutem a pacientem má být co nejlepší. Zejména u inkompletních a kombinovaných poruch je důležitá. Ne vždy je nutná klasická párová sexoterapie. Někdy stačí racionální a explikativní přístup a dobrý terapeutický vztah s pacientem. Zásadní význam má udržení nebo obnovení pravidelného sexu s absolvováním celého sexuálního cyklu, tedy včetně orgasmu. Muži bez sexuální partnerky mají být vedeni k pravidelnosti masturbačních aktivit. Pacienti se mají vystříhat dlouhých přestávek v sexuálním životě. Existuje-li fungující partnerský vztah, jsou partneři vedeni k nekoitálním stykům, nezávislým na kvalitě ztopoření.
Farmakoterapie u poruch erekce
Specifickou terapii poruch erekce představují inhibitory fosfodiesterázy 5 (iPDE-5), sildenafil, vardenafil, tadalafil, a to svým účinkem v topořivých tělesech penisu. Jde o medikamenty, které zlepšují poruchy erekce až v 80 % případů.
Sildenafil je klasickým a referenčním medikamentem podporujícím erekci. Podává se jednorázově alespoň hodinu před pohlavním stykem. Jeho erekci podporující účinek trvá až 10 hodin. Nejčastějšími vedlejšími účinky jsou pocity horka v obličeji a pocit ucpaného nosu. Medikament snižuje krevní tlak a tak se u vnímavějších jedinců mohou objevit závratě či bolesti hlavy.
Tadalafil je k dispozici v tabletách po 5, 10 a 20 mg. Indikace i kontraindikace jsou shodné se sildenafilem. Účinek tadalafilu je pacienty často hodnocen jako razantnější. Nesporně však trvá delší dobu, a to až 72 hodin. Hlavní předností tohoto kontinuálního dávkování je absence přípravy na konkrétní pohlavní styk. Profitovat z tohoto způsobu užívání mohou pacienti s hypertenzí.
Vardenafil je k dispozici v tabletách po 5, 10 a 20 mg. Dávkování je podobné jako u předchozích preparátů. Také kontraindikace se neliší.
Nespecifická farmakoterapie
Řadí se zde léky, které nemají specifický vztah k erektilnímu ději, jsou však schopny svým účinkem na sexuální funkce pozitivně ovlivnit také poruchy erekce. Dopaminergní preparáty (ergolinové preparáty, bromokriptin, apomorfin, yohimbin) zvyšují sexuální aktivitu centrálním účinkem.
Do této skupiny medikamentů je třeba počítat i klasické afrodiziakum yohimbin. Noradrenergním a dopaminergním centrálním účinkem zvyšuje sexuální vzrušivost a aktivitu. Zlepšuje ty poruchy erekce, které jsou spojeny se sníženou apetencí a vzrušivostí. Podává se 5–10 mg jednou až dvakrát denně. Někteří pacienti chválí také jednorázové podání yohimbinu v uvedených dávkách hodinu před pohlavním stykem. Vazodilatační farmaka (papaverin, pentoxyfylin) lze zkusit všude tam, kde předpokládáme tepennou lézi.
Stimulancia nemají periferně příznivý vliv na erekci, spíše naopak. Mohou však zlepšovat náladu a zvýšením úrovně bdělosti zvýšit i sexuální podnikavost pacientů. Tradičně se u mužů s poruchami erekce podávají androgeny.
Intrakavernózní aplikace vazoaktivních látek
Po aplikaci účinné dávky vazodilatačních farmak, zejména pak papaverinu, fentolaminu, prostaglandinu E1 (alprostadil) nebo jejich směsi do dutého topořivého tělesa penisu dojde u zdravého muže k erekci. Takto navozená erekce nastupuje během několika minut po podání a odeznívá za 1–2 hodiny. Hlavním rizikem této procedury je prolongovaná erekce. Metoda vyžaduje zacvičeného lékaře a dostupnost odborné urologické péče. U mužů s poruchami erekce lze někdy uvažovat o autoinjekční terapii. Při té si pacient doma před stykem aplikuje do kavernózních těles penisu předem otestovanou dávku vazoaktivní substance. (3, 4)
Chirurgické léčebné metody
Neovlivnitelné poruchy erekce je možné řešit implantací penilních endoprotéz. Jde o silikonové výplně, které se implantují do kavernózních těles penisu. Existují semirigidní jednoduché systémy. Byly též zkonstruovány endoprotézy inflantabilní, vybavené komplikovaným hydraulickým systémem, který umožňuje zevními manipulacemi navodit rigiditu a podle potřeby ji prodlužovat.
NahoruPředčasná ejakulace
Druhá nejčastější sexuální porucha mužů, předčasná ejakulace, zahrnuje širokou škálu krátkého trvání pohlavních styků, kterou nelze vždy a bez výhrad chápat jako sexuální dysfunkci. Nepochybným defektem sexuální fyziologie je překotná ejakulace. Při tomto stavu dochází k výronu semene někdy již před imisí (ejaculatio ante portas), jindy při zavádění pohlavního údu do pochvy anebo po několika kopulačních pohybech. U různých autorů nalezneme různá kritéria této diagnózy. Mezinárodně dnes nejčastější je časový limit 1 minuty jako minimálního ještě „normálního” trvání pohlavního spojení.
Aby tato dysfunkce byla plně vyjádřena, musí k překotné ejakulaci docházet při častých stycích (alespoň několikrát týdně nebo denně) a při pohlavních stycích opakovaných. Nejvíce těchto mužů přichází k sexuologickému vyšetření ve věku mladém, do 30 roků, avšak také u mužů ve středním věku a u seniorů se tato dysfunkce vyskytuje. Poruchy sexuální výkonnosti, charakterizované nedostatečností jedné nebo několika fyziologických složek sexuálního chování”. (Weiss a kol., 2010)
Psychoterapie
Většinou jde o primární…
