2.95
Specifika psychoterapie u seniorů
Mgr. Veronika Valentová
Podle současných demografických studií roste v České republice i v dalších zemích Evropy počet lidí v seniorském věku. Podle prognóz bude tento počet i nadále stoupat. Český statistický úřad odhaduje, že do roku 2050 by se počet žen ve věku 65 a více let mohl zvýšit téměř dvojnásobně, počet stejně starých mužů dokonce více než dvojnásobně (Senioři v ČR v datech, 2009). Současně stoupá v České republice naděje na dožití při narození, v roce 2008 byla u mužů 76,28 let a u žen 81,63 let (Naděje na dožití ve Středočeském kraji, 2017).
Výše popsané demografické změny dnes ovlivňují sociální a zdravotnické systémy v celé řadě evropských zemí. Vedle nutných ekonomických transformací je nutná i větší odbornost a komplexnost péče o starého člověka. V České republice jsou na danou situaci nuceny reagovat zejména zdravotní a sociální služby. Podle současných statistik rostou každoročně nejen náklady na zdravotní a sociální služby, ale zvyšuje se i počet lůžek v těchto zařízeních (Senioři v ČR v datech, 2009).
Jednotlivá zařízení proto hledají zejména v ošetřovatelské a sociální péči nové postupy, které by jim zajistily vyšší kvalitu i efektivitu. Kromě legislativního rámce v České republice, která např. nařizuje individualizaci služby podle potřeb klienta, se řada sociálních a zdravotních služeb snaží najít inspiraci také v zahraničí. Díky tomu se do Čech dostávají nové terapeutické a ošetřovatelské postupy v péči o seniory. Některé z nich (např. psychografický model prof. Böhma, reminiscenční terapie či metoda validační terapie) vznikly přímo při práci se seniory. Jiné (např. koncept bazální stimulace či preterapie) byly do gerontologie transformovány a nově upraveny tak, aby vyhovovaly této cílové skupině.
Při těchto změnách by se dal očekávat i zvýšený zájem psychologů a psychoterapeutů o oblast gerontopsychologie. Poměrně dobře je zpracována vývojová psychologie, problematika k problematice syndromu demence, v popředí pozornosti je i kognitivní rehabilitace a výzkum kvality života u seniorů. Oproti tomu jsou stále oblasti jako např. oblast psychoterapie, které zůstávají poměrně nedotčeny.
Přes určitá možná omezení související s vyšším věkem podle mého názoru neexistuje obecně důvod k neposkytnutí psychoterapie této cílové skupině. Podle Vymětala (s. 27) „... psychoterapie se uplatňuje a je účinná všude tam, kde se na vzniku, rozvoji a udržování poruchy zdraví podílejí psychosociální činitelé, ale i to, jak člověk určité situace vnímá, hodnotí a prožívá i jak se s nimi vyrovnává”. Současně se ale na základě své pracovní zkušenosti s touto cílovou skupinou domnívám, že je zde řada specifických otázek spojených s psychoterapeutickou pomocí starým lidem. Mezi ně může patřit: vliv věku na průběh a efektivitu psychoterapie, zvážení vhodnosti konkrétních psychoterapeutických směrů a typů psychoterapie (skupinová, individuální, krátkodobá), zvážení zapojení rodinných příslušníků do léčby, efektivní postupy u vybraných problémů (kognitivní deficit, zneužívání a týrání seniora), specifická témata objevující se v psychoterapii seniorů a řada dalších.
Vzhledem k tomu, že v českém prostředí neprobíhá v oblasti psychoterapie u seniorů dostatečný výzkum, musíme se opírat o zahraniční zkušenosti. Zde se realizují výzkumy zaměřující se na možnosti práce se seniory s kognitivními poruchami (např. Carreira, 2008). Další naopak usilují o zlepšení dosavadní psychoterapeutické práce se seniory tím, že se snaží popsat nejčastější důležitá témata, která se v terapii objevují. Např. Ragan a Kane (2010) na základě svého výzkumu prováděného se seniory podstupujícími psychoterapii uvádějí tato témata: závislost na druhých, spiritualita, rodina, deprese, komorbidita a motivace. Jiné výzkumy pak vycházejí z reflexe psychoterapeutů a snaží se zjistit, které momenty jsou v terapii se seniory důležité. V této souvislosti lze zmínit autory Bergina a Walshe (2005), kteří vidí jako klíčovou práci s nadějí. Autoři Young a Reed se naproti tomu na základě svého výzkumu domnívají, že nedílnou součástí psychoterapeutické práce se seniory by měla být práce se sebetranscendencí klienta (Young & Reed, 1995).
Na následujících řádcích se na základě svých vlastních zkušeností s psychoterapeutickou prací se seniory a diskusí s kolegy na toto téma pokusím nastínit některá specifika psychoterapie u seniorů, .
NahoruMísto a forma poskytování psychoterapie seniorům
Praxe ukazuje, že senioři se s psychoterapií nejčastěji setkávají spíše náhodou, tím, že se dostanou do nějakého zařízení, kde jim je psychoterapie nabídnuta či indikována. Nejčastěji se tedy s psychoterapií setkávají ve státních i nestátních zdravotnických zařízeních, a to zejména v nemocnicích, a dále v rámci sociálních služeb (zejména pobytových). Jen malá část seniorů se s psychoterapií setká tak, že vyhledá psychoterapeutické služby (klinického) psychologa, psychiatra či soukromého psychoterapeuta. Toto rozdělení logicky i koreluje s věkem. Mladší senioři (cca 65 let) se pravděpodobněji budou setkávat s psychoterapií v ambulanci psychoterapeutů primárně nezaměřených na seniorskou populaci, případně v rámci specializovaných pracovišť, např. ambulance specializující se na problematiku závislostí. Naopak senioři ve vyšším věku (cca od 75 let) budou ti, co se s psychoterapeutickou prací setkají v rámci nemocnic či sociálních služeb zaměřených speciálně na seniorskou klientelu (zejména v rámci domovů pro seniory).
Vzhledem k rozdílné průměrné délce života v rámci pohlaví se obecně častěji s psychoterapií v seniorském věku setkávají ženy. Muži senioři pak budou pravděpodobně více převažovat např. v léčebnách závislostí či v ordinacích, které se převážně zaměřují na psychodiagnostiku (zejména kognitivních funkcí a diagnostiku za účelem prolongace řidičského oprávnění).
NahoruPodmínky poskytování psychoterapie seniorům
Z diskuzí s mými kolegy vyplynulo, že nejčastěji poskytují své služby seniorům zdarma. Náklady na psychoterapii jsou pak hrazeny ze zdravotního pojištění, příspěvku na péči nebo je hradí organizace ze svých nákladů. Ve většině případů seniorům poskytují emergentní a krátkodobou podpůrnou psychoterapii. Toto zjištění vcelku logicky koresponduje jednak s místy, kde k psychoterapii dochází (např. v nemocnicích ukončení psychoterapie často souvisí s propuštěním pacienta), jednak s vysokým věkem klientů. Domnívám se, že v rámci vyššího věku musíme počítat s omezeným časem souvisejícím s vyšší možností úmrtí klienta, dále s vyšší unavitelností seniorů i větší rigiditou osobnosti a s tím související i menší motivací některé věci měnit. Výjimku z výše řečeného pak tvoří kolegové, kteří se se svými klienty – seniory setkávají v rámci hospitalizace v psychiatrické léčebně či v rámci dlouhodobé péče v rámci sociálních služeb (zejména pobytových).
Dále z odborných diskusí vyplynulo, že psychoterapeuti jen výjimečně pracují se svými klienty skupinově. Odpověď, proč u…
