2.38
Sexuální dysfunkce u seniorů
PhDr. Kozáková Radka, Ph.D.
Vrcholu své sexuální aktivity a reprodukční kapacity dosahují lidé v období mladé dospělosti. Nicméně ani v pozdějším věku sex ze života lidí zcela nemizí. Výsledky průzkumných šetření uvádějí, že většina mužů a žen po padesátém roce života považuje sexualitu za významnou složku svého života. Asi jedna pětina mužů a žen ve věku kolem osmdesáti let věku má alespoň občas pohlavní styky (Zvěřina, 2009).
Pohlavní život je spolehlivým zdrojem kladných citových prožitků a je významným faktorem ovlivňujícím kvalitu života. Důležitost, kterou starší člověk sexualitě přikládá, není však u všech stejná. Mezi významné faktory ovlivňující sexuální pohodu se řadí nejen fyzický stav seniora, ale také jeho psychosociální situace (obr. 1).
Obr. 1 Vlivy působící na sexuální pohodu
Sexuální dysfunkce chápeme jako kvantitativní poruchy sexuální výkonnosti. Jde o kategorii chápanou různě. V literatuře nalezneme jak pojetí kladoucí důraz na funkční nebo psychogenní povahu sexuálních dysfunkcí, tak i pojetí vycházející z biologických etiologických faktorů. Největší část odborníků však prosazuje koncepci multifaktoriální etiologie těchto stavů.
Klasifikace sexuálních dysfunkcí se přidržuje klasické koncepce „sexuálního cyklu” (obr. 2), která rozlišuje sexuální vzrušení, plató, vyvrcholení (orgasmus) a uspokojení (satisfakci). Mezi oblasti, které se týkají sexuálních dysfunkcí, patří zejména: sexuální vzrušivost, chuť do sexu (apetence, libido), jakož i periferní reakce genitálu, které doprovázejí sexuální emoce. Málo sledovanou, nicméně velmi důležitou složkou sexuální motivace je sexuální uspokojení (satisfakce). Tato psychická kvalita v konečné instanci rozhoduje o tom, jak subjekt svoji sexualitu hodnotí, jak je s ní spokojen. Podle uvedených komponent „sexuálního cyklu” jsou jednotlivé dysfunkce často popisovány. Vždy je však při hodnocení těchto poruch nezbytné přihlížet též k „centrálnímu motivačnímu stavu”, tedy k celé struktuře sexuální motivace subjektu.
Obr. 2 Sexuální cyklus
Mezinárodní klasifikace nemocí WHO (MKN-10) se snaží přesně klasifikovat sexuální poruchy „funkční”, tedy takové, které nemají souvislost s organickými příčinami. Rozlišují se poruchy:
- sexuální apetence (nedostatek nebo ztráta sexuální žádostivosti, odpor k sexualitě – a nedostatek požitku ze sexuality),
- sexuální vzrušení (selhání genitální odpovědi),
- poruchy orgasmu (dysfunkční orgasmus, předčasná ejakulace),
- sexuální bolestivé poruchy (neorganický vaginismus, neorganická dyspaurenie),
- zvýšený sexuální pud (hypersexualita).
NahoruKategorizace sexuálních dysfunkcí
Každá…
