Radka Kozáková
NahoruVymezení základních pojmů
Pojem sex vychází z latinského slova sexus – pohlaví. Toto slovo je v hovorovém jazyce téměř vždy nesprávně používáno. A to buď jako synonymum pro erotiku anebo v imitaci amerického použití, také nesprávně to have sex – mít pohlavní styk. Slovo sex by mělo být používáno pouze ve smyslu „pohlaví” (Borneman, 1990).
Dědičný základ člověka je určen celou řadou faktorů a stejně tak i jeho sexualita.
Prvním faktorem, který určuje pohlaví v ontogenetické chronologii, je kombinace mateřských a otcovských chromozomů. Každý zdravý člověk má 46 chromozomů a dva z nich určují pohlaví (gonozomy). Zbylých 44 tělesných chromozómů jsou autozomy. Zdědí-li tedy dítě po otci gonozom Y, je v chromozomálním smyslu mužského pohlaví. Zdědí-li chromozom X, pak je chromozomálně pohlaví ženského.
Psychosexualita člověka (subjektivní pocit pohlavní příslušnosti) nemusí nutně souhlasit s jeho fyziosexualitou (s anatomickým pohlavím). Psychosexualita člověka je „otevřená” a platí to také o sexuálním sebechápání, to je představa, kterou má člověk o své vlastní sexuální povaze, o svém sexuálním zájmu o ostatní. Obě tyto stránky se vyvíjejí zejména ze vztahu dítěte ke svým nejbližším, z pojetí „mužskosti” a „ženskosti”, z dovoleného a zakázaného (Zvěřina, 2003).
Sexuální chování lidí je výsledkem dlouhého evolučního procesu. V moderním chápání sexuality se neustále uplatňuje koncepce „sexuálního pudu”. Jedná se o představu, že sexualita je podobnou potřebou jako potrava nebo pití, její aktivace je spuštěna vnitřním nedostatkem, v jehož důsledku je jedinec nucen tuto potřebu uspokojit. Jakmile je uspokojení dosaženo, dochází k dočasné homeostáze. Realita lidské sexuality je však mnohem komplikovanější, jsou zde sice prvky typické pro pudové chování, je však v mnoha směrech velmi imperativní a do značné míry nezávislá na racionalitě. Sexualitu však nelze zredukovat pouze na pohlavní vzrušení a pocitové vyvrcholení. Sexualita člověka zahrnuje celou škálu aktivit, které mají za úkol signalizovat sexuální zájem subjektu a navodit sexuální zájem případných objektů. Hlavním úkolem lidské sexuality je vytvoření dvojice s reprodukčně nejperspektivnějším partnerem (Stuart-Hamilton, 1999).
NahoruAgeing female
Průměrná délka života žen se v ekonomicky vyspělých zemích prodlužuje. Ženy se před více než 100 lety dožívaly věku, který zhruba koreloval s jejich menopauzou. Většinu svého života byly plodné a pouze krátké období svého života prožívaly s insuficiencí pohlavních hormonů.
Zlepšením výživy, lékařské péče a zdravějším životním stylem se prodlužuje zejména aktivní střední věk.
Klimakterium neboli přechod je období v životě ženy, které lze charakterizovat jako mezník mezi plodností a seniem, kdy postupně zaniká funkce vaječníků.
Z časového hlediska tento proces probíhá ve třech fázích, které se označují:
- Premenopauza – začínající obvykle po čtyřicátém roce věku. Toto období je již doprovázeno prvními endokrinními změnami, což jsou první známky blížícího se konce reprodukčního období.
- Další fází je perimenopauza – její nástup bývá kolem čtyřicátého pátého roku, končí jeden rok po menopauze. Zde se již objevují klinické známky blížící se menopauzy (nepravidelné krvácení). Vlastní menopauza nastává obvykle mezi čtyřicátým devátým a padesátým prvním rokem života ženy.
- Postmenopauza je obdobím, které končí většinou okolo šedesáti pěti let a přechází v senium – stáří, jež v souvislosti se sexuálními funkcemi provází řada regresivních změn sekundárních pohlavních znaků (Kalvach a kol., 2004).
Příznaky tzv. klimakterického syndromu jsou vasomotorická nestabilita a psychické problémy. U každé ženy je však průběh značně individuální – některé ženy žádné potíže nepociťují, naopak jiné mohou potíže sužovat i během desetiletého období. Z psychologického hlediska můžeme konstatovat, že ženy se s těmito změnami obtížně vyrovnávají, pociťují možnou ztrátu sexuální atraktivity, často je sužují problémy s nespavostí, nechutenstvím, podrážděností a ztrátou sebedůvěry, mnohdy ještě podpořené odchodem dětí z domova a partnerskými neshodami. Těmto příznakům se dá úspěšně předcházet, případně snižovat jejich negativní dopady uspořádáním životního stylu, úpravou jídelníčku, v nejzávažnějších případech pak i farmakoterapií (hormonální léčbou).
Ženy, které měly svou osobnost založenou především na fyzickém vzhledu a přitažlivosti, se v této době hůře vyrovnávají se ztrátou sexuální atraktivity. Ty s dobrým rodinným zázemím a dobře etablované ve své profesi snášejí přechod daleko lépe.
Intenzitu klimakterických potíží ovlivňuje i charakter životního stylu. Více potíží pozorujeme u osob s nižším vzděláním, chronickým stresem, potížemi v interpersonálních vztazích, kouřením, nízkou sportovní a tělesnou aktivitou a s negativním postojem ke stárnutí (Pastor, Uzel, 2010, s. 272).
NahoruAgeing male
U žen se stárnutí reprodukčních orgánů díky klimakteriu projevuje markantněji a dříve než u mužů. U mužů je za mezník, resp. počátek procesu stárnutí, kdy mohou subjektivně pozorovat příznaky úbytku psychických i fyzických sil, považován 50. rok věku. Tento proces negativně ovlivňuje kvalitu života. Někdy bývá označován jako andropauza, určitý ekvivalent menopauzy u žen. Z ryze medicínských důvodů tento termín není obecně přijímán, neboť provázející změny hormonálních hladin i další biologické změny mají nestejný stupeň vyjádření, probíhají v dlouhém časovém úseku a některé mohou zcela chybět (Hanuš, 2010).
Jako „mužské klimakterium” se označuje syndrom vyznačující se nízkou hladinou testosteronu, s podobnými průvodními příznaky, které jsou charakteristické pro klimakterium u žen – návaly horka, pocení, snížená sexuální apetence. V některých případech jsou tyto stavy provázeny feminizačními příznaky – gynekomastií a řídnutím tělového ochlupení a vousů. U mužů neexistuje zlomový úbytek pohlavních steroidů tak, jak je znám u žen. Pokles hladiny testosteronu může mužům působit problémy úzce související právě se sexualitou. S přibývajícím věkem stoupá počet mužů se sníženou sexuální apetencí a poruchami erekce.
V zahraniční literatuře se v posledních letech v souvislosti s poklesem mužských pohlavních hormonů objevuje termín ADAM, respektive PADAM (Partial Androgen Deficiency). Tento termín lépe vystihuje pozvolný pokles hladin androgenů provázený typickými, ne však vždy konstantními příznaky, které jsou připisovány relativnímu androgennímu deficitu. Tyto příznaky znázorňuje tabulka 1 (příznaky androgenního deficitu).
Tabulka 1 Příznaky androgenního deficitu
U průměrného muže po překročení 40 let věku klesá hladina testosteronu přibližně o 1–2 % ročně, avšak i muži ve velmi pokročilém věku mají stále testosteronu pro sexuální funkčnost dostatek. Nízká hladina tohoto hormonu odpovídá za snížený zájem o sex, avšak není příčinou případných dalších sexuálních dysfunkcí. Pokles hladiny testosteronu vyvolává podobné příznaky jako v menopauze u žen: únavu, pocení, depresi, potíže se soustředěním. Muži mívají pocity, že už nejsou k ničemu, někteří bývají více mrzutí. Tyto hormonální změny se samozřejmě promítají do sexuální oblasti. Prvním příznakem bývá snížený zájem o sex.
Klinické zkušenosti ukazují velkou časovou i kvantitativní variabilitu vyjádření jednotlivých příznaků syndromu mužského stárnutí.
Morfologické a biochemické změny, které postihují mužskou reprodukční soustavu, jsou ale velmi diskrétní a neodchylují se příliš nápadně od normy mladších mužů. Patofyziologické a morfologické změny nacházíme v činnosti nervové soustavy, pohybového aparátu, kardiovaskulárního systému, krvetvorbě, distribuci tukového rozložení, prostatě, psychických změnách, poklesu libida, potence a dalších (Hanuš, 2010).
NahoruSexuální život ve stáří a jeho změny
Člověk je tvorem sexuálním až do konce svého života a mnoho lidí dosáhne sexuální vyrovnanosti až ve středním věku. Šedesátník má oproti dvacetiletým jedincům asi o polovinu fyzických sil méně, zato si však v pozdějším věku umí vychutnat i jiné stránky sexu než dříve. Pro ženy neexistuje věková hranice, kdy by prožívaly kvalitnější sex, většina se najde sexuálně někdy mezi dvacátým a pětačtyřicátým rokem, řada z nich ale i později.
V období stárnutí dochází u žen k postupnému snižování hladiny estrogenu, které zapříčiňuje nižší míru prokrvení vaginy, což následně vede ke snížené lubrikaci a postupné atrofii sliznic. Cévní, svalové a pojivové tkáně ochabují a vagina tak postupně pozbývá pružnost. Ke změnám dochází také na klitorisu – ztrácí na objemu, jeho povrch se stává méně citlivým vůči taktilnímu dráždění, snižuje se neurofyziologická odezva na vzrušivé podněty. Nicméně kvalita prožívání sexuálního uspokojení v porovnání s dřívější zkušeností může zůstat nezměněna.
Prožívání samotného sexuálního vzrušení v jeho čtyřech fázích (podráždění, plató, orgasmus a uvolnění) se ani během stárnutí a stáří výrazně nemění. Po padesátém roce věku však dochází ke změnám z hlediska délky a kvality prožívání jednotlivých stadií: ke vzrušení, resp. k lubrikaci vaginy dochází namísto po přibližně 30 sekundách běžných u zdravých mladých žen až po 4–5 minutách; fáze orgasmu je naopak kratší či slabší.
Dalšími faktory hrajícími důležitou roli během stárnutí ženy jsou hormony androgeny (hlavně estrogen), jejichž produkce klesá, a tím může být nepříznivě ovlivněno libido, dochází k subjektivnímu pocitu únavy a podobně.
Určitou roli mohou hrát i nejrůznější psychologické faktory. Některé ženy dokonce období po menopauze hodnotí jako daleko svobodnější a příjemnější (vzhledem ke ztrátě strachu z nežádoucího těhotenství, přehodnocení životních priorit po opuštění domu potomky apod.).
Jedním z nejčastějších průvodních projevů stárnutí u mužů je erektilní dysfunkce. Erektilní dysfunkcí trpí přibližně 15 až 20 procent mužů ve věku 37 let. Mezi 50 až 60 lety je jich už polovina. Objevuje se především jako důsledek jiných chorob (například cukrovky, arteriosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění), resp. jako následek medikace.
Dalším častým problémem bývá benigní zvětšení prostaty – hyperplazie, objevuje se až u padesáti procent mužů starších sedmdesáti let. Zvětšující se prostata způsobuje útlak močového měchýře a z toho vyplývají potíže při močení, jako jsou častější močení, zvláště v noci, proud moči je slabší nebo může dojít k úplnému přerušení proudu moči. Toto může způsobit úbytek libida, potíže s udržením erekce. Při léčbě se podávají léky, které snižují svalový tonus močového měchýře a prostaty. Nepomůže-li farmakologická terapie, je nutno tento problém řešit chirurgicky. Sexuální život mužů není po takovém zásahu nijak významně ohrožen, může dojít ke snížené plodnosti.
U mužů starších padesáti let často pozorujeme postupný úbytek fyzických sil a snižování psychické výkonnosti, které jsou nositelem logicky vnímány negativně a jako důsledek vnějších vlivů (stres, přepracování apod.).
Příčinou mizejícího zájmu o sex může být i deprese.
Z výše uvedených potíží upravuje suplementace testosteronem částečně libido, svalovou sílu, paměť, některé parametry kardiovaskulárního systému a pocit celkové pohody.
Některá fakta související se stárnutím a sexualitou:
- v průběhu toho, jak člověk stárne, jeho sexuální aktivita obvykle klesá, ale intenzita sexuálního zájmu a schopností zůstávají bez výraznějších změn.
- jestliže je sexualita jedince v průběhu života stálá, biologické změny spojené se…
