dnes je 22.12.2024
Input:

Koncept aktivního stárnutí

25.3.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer


2.116
Koncept aktivního stárnutí

doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

Stárnutí populace je globální jev, na který reaguje mezinárodní akční strategie Světové zdravotnické organizace (WHO) koncepcí „stárnutí obyvatelstva v 21. století”. Cílem této strategie je podpořit rozvoj společnosti pro všechny věkové skupiny a udržet kvalitu života seniorů na určité ekonomické, kulturní a společenské úrovni. Termín aktivní stárnutí zavedla WHO v souvislosti s prodlužováním lidského života a přibývajícím počtem starších osob. Celosvětově podle WHO stárnutí populace znamená, že společnost musí měnit přístup k začleňování starších osob do společnosti a pohlížet na ně jako na pozitivní skupinu. Koncept aktivního stárnutí vychází ze zásad OSN pro seniory (1991). Hlavní cíle „konceptu aktivního stárnutí” byly a zůstávají zaměřeny především na oblasti vzdělání, zaměstnání, zdravého stárnutí a osobního rozvoje. Jedná se o multidimenzionální koncept, který probíhá na společenské a individuální úrovni, ovlivňuje také, jak jsou senioři společností vnímáni, a měl by směřovat k odborávání ageismu. Vzhledem ke stárnutí populace a zvýšenému počtu seniorů ve společnosti je nutné vytvořit podmínky pro rovnoprávný a aktivní život seniorů, soustavně se zabývat problematikou stárnutí a problematikou seniorů ve všech aspektech jejich života a rozvíjet mezigenerační vztahy a solidaritu, prosazovat toleranci a porozumění.

(Online. https://www.mpsv.cz/cs/11696)

Kvalita života seniorů

WHO definuje kvalitu života jako jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. (Mühlpachr, Vaďurová, 2005) V publikaci Petřkové, Čornaničové (2004) pojem kvalita života zahrnuje všechny aspekty života seniora: aspekty biologické, psychologické, sociální a duchovní. Vnějšími činiteli ovlivňujícími kvalitu života jsou podmínky existence. Může se jednat o faktory ekologické, společensko-kulturní, výchovně vzdělávací, pracovní, ekonomické, materiálně technické. Vnitřními činiteli se myslí somatické a psychické vybavení jednotlivce. Spadají zde aspekty podílející se na rozvoji a integritě osobnosti. (Mühlpachr, Vaďurová, 2005)

Kvalita života může být měřena ve třech rovinách:

  • Makro-rovina: zde jde o měření kvality života na úrovni velkých společenských celků (země, kontinent). Kvalita života se stává součástí politických úvah, může jít o úvahy o problematice terorismu, hladovění, epidemií.

  • Mezo-rovina: v této rovině se kvalita života a její měření zaměřují na malé sociální skupiny, do popředí se dostávají otázky související se sociálním klimatem a vzájemnými vztahy mezi lidmi, uspokojování či neuspokojování základních potřeb.

  • Personální rovina: středem zájmu je samostatný jedinec, při hodnocení kvality života se zde zaměřujeme na zdravotní stav – bolest, spokojenost, osobní hodnoty, představy, očekávání. (Mühlpachr, Vaďurová, 2005)

Vznik a rozvoj konceptu

Koncept aktivního stárnutí vychází z mezinárodních dokumentů OSN: Všeobecná deklarace lidských práv (1948), Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966) a z dalších prohlášení.

Stručná historie vzniku a rozvoje konceptu na mezinárodní úrovni:

  • 1982 – Vídeň, na Světovém shromáždění o stárnutí a stáří, jehož hlavním organizátorem bylo OSN, byly položeny základy konceptu aktivního stárnutí. (Holmerová a kol., 2007)

  • 1991 – Valné shromáždění OSN přijalo „Zásady OSN pro seniory” (rezoluce 46/91), obsahují 18 bodů a věnují se pěti hlavním oblastem – nezávislost, zařazení do společnosti, péče, seberealizace a důstojnost.

(Online. https://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/OlderPersons.aspx)

  • 1999 – OSN vyhlásila Mezinárodní rok seniorů.

  • 1999 – Montreal, zde se konala konference, jejíž „Závěrečný dokument IV. světové konference Mezinárodní federace stárnutí” uvádí, že zásady a doporučení, obsažené ve dvou předchozích dokumentech (tj. konference ve Vídni a rezoluce OSN č. 46/91), nejsou všeobecně uznávány a dodržovány, a proto v závěrečném dokumentu bylo doporučeno OSN, aby svým členským státům navrhla přijetí národních plánů přípravy na stáří.

  • 2002 – „Mezinárodní akční plán pro stárnutí a stáří”, tzv. Madridský plán. Tento akční plán pojmenovává některé potřeby občanů seniorů, které by měla společnost respektovat a uspokojit je. Jedná se o tři oblasti potřeb, problémů a možností řešení: staří lidé a rozvoj, zdraví a pohoda do vyššího věku, vstřícné a podporující prostředí pro život. (Holmerová a kol., 2007)

  • 2009 – Praha, Evropská konference o péči a ochraně starších lidí, byla zde zdůrazněna důstojnost a ohroženost starších lidí. Deklarace, „Vůle a podpora ve smyslu důstojnosti a respektu”, která z této konference vzešla, podává komplexní pohled na problémy společnosti při prodlužování věku a  na adekvátní kvalitu života, která se k tomu váže.

(Online. http://www.seniorum.cz/uploads/document/7.doc )

  • 2012 – Evropská unie vyhlásila program nazvaný „Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity”. Jeho cílem bylo usnadnit vytvoření kultury aktivního stárnutí založené na společnosti vstřícné vůči všem věkovým skupinám. Od Evropského roku aktivního stárnutí uplynulo 7 let, ale jeho uvedené cíle jsou stále aktuální a nadčasové. Mezi nejdůležitější patří zlepšit obecné povědomí o významu aktivního stárnutí a jeho různých aspektů, s cílem vyzdvihnout cenný přínos starších lidí pro společnost a hospodářství a více jej uznávat, podporovat aktivní stárnutí, solidaritu mezi generacemi a vitalitu i důstojnost všech lidí.

(Online. https://www.mpsv.cz/cs/11696)

Národní programy přípravy na stáří

Národní program přípravy na stárnutí populace v ČR vychází z toho, že stárnutí je chápáno jako jev celospolečenský i individuální, který vyžaduje přijmout ucelený a dlouhodobý program přípravy na stáří a vyvolat zájem společnosti i jednotlivců o tuto problematiku. Vláda ČR přijala 14. listopadu 2001 usnesení č. 1181 k „Návrhu základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v České republice”. První program byl přijat v roce 2003.

2003–2007 – Národní program přípravy na stárnutí populace v České republice

2008–2012 – Národní program přípravy na stárnutí populace v České republice

2013–2017 – Národní strategie podporující pozitivní stárnutí

2018–2022 – Strategie přípravy na stárnutí

V Národním programu přípravy populace na stárnutí pro období 2003–2007 bylo vytyčeno 10 základních principů a s nimi souvisejících práv zaměřených na oblasti:

  1. etický přístup ke stáří,
  2. přirozené sociální prostředí,
  3. pracovní aktivity,
  4. hmotné zabezpečení,
  5. zdravý životní styl,
  6. kvalita života,
  7. zdravotní péče,
  8. komplex sociálních služeb,
  9. společenské aktivity,
  10. bydlení.

Těchto uvedených 10 principů postihuje potřeby českých seniorů i společnosti a směřuje zejména k zajištění principů:

  • rovné právo pro seniory,

  • respektování důstojnosti,

  • respektování nezávislosti,

  • plnohodnotná účast seniorů na sociálním, kulturním, hospodářském a politickém životě,

  • kvalita péče a podpory,

  • vyrovnání příležitostí,

  • uvědomění si osobní odpovědnosti za přípravu na stáří,

  • posílení role přirozeného sociálního prostředí.

Jednotlivé principy jsou rozvedeny v detailnějších doporučeních, jejichž naplňování by mělo zajistit, aby senioři mohli přiměřeně uspokojovat své potřeby a vyrovnat se s podmínkami života, které vyvolává proces stárnutí, a rovněž aby společnost byla připravena řešit problémy spojené se stárnutím populace. (Online. https://www.mpsv.cz/cs/11696) Tyto principy se promítají do následných národních programů a strategie přípravy na stárnutí do roku 2020 a jsou také jejich pilíři.

Etické principy

Etika obecně je nauka o morálce, o…

Nejnovější
více článků
Nejčtenější články
více článků
Nejnavštěvovanější semináře
          Nahrávám...