dnes je 26.12.2024

Input:

Kognitivní funkce a možnosti jejich tréninku a rehabilitace

21.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.96
Kognitivní funkce a možnosti jejich tréninku a rehabilitace

PhDr. Radka Kozáková, Ph.D.

Kognitivní (poznávací) funkce patří mezi základní funkce našeho mozku. Umožňují nám poznávat okolní svět, plánovat naše jednání a vstupovat do interakce s druhými lidmi. Preiss a Kučerová (2006) slovem kognitivní označují řadu duševních i intelektuálních schopností, které jsou závislé na funkci mozkové kůry.

Kognitivní funkce

Co jsou kognitivní funkce?

Mezi základní kognitivní funkce patří:

- pozornost,

- paměť,

- exekutivní funkce (plánování, rozhodování, vůle),

- zrakově prostorové schopnosti a

- řeč.

Tyto funkce mohou být často změněny či oslabeny při akutních (úrazy mozku, infekce mozku, cévní mozkové příhody atd.), tak chronických (Alzheimerova nemoc, roztroušená skleróza mozkomíšní, demence obecně) onemocněních mozku u všech věkových skupin.

Pozornost

Pozornost umožňuje jedinci vybírat z okolního světa pouze určité podněty (informace), které se jeví v daný okamžik jako významné, a ostatní umožňuje ignorovat. Pozornost je definována jako mentální proces, jehož funkcí je vpouštět do vědomí omezený počet informací, který brání zahlcení podněty. Pozornost je proces, který hraje významnou roli pří plnění percepčních, kognitivních nebo motorických úkolů.

K základním funkcím pozornosti patří:

- selektivita – popisuje schopnost rozlišit podněty, které jsou důležité, od těch, které lze ignorovat,

- soustředěnost a zaměřenost psychické činnosti člověka – značí schopnost důležitým podnětům věnovat pozornost a po nějakou dobu na ně soustředit energii. Nejprve tedy dochází k výběru podnětů, které jsou pro nás důležité, což se děje převážně nevědomě, a poté k jejímu zaměření na tyto podněty. (Plháková, 2005)

Typy pozornosti

Rozlišujeme dva základní typy pozornosti:

- bezděčná pozornost zaměřuje naše vnímání na podněty, které souvisejí s uspokojováním našich potřeb, jsou pro nás emočně významné, neobvyklé, potenciálně ohrožující, kontrastující s okolím apod.

- záměrná pozornost, která je řízena vědomým úmyslem a provází ji prožitek duševní námahy. (Plháková, 2005)

Podle jiných autorů lze pozornost dělit:

- cílená pozornost je schopnost zaměřit se na vybraný podnět a ostatních si nevšímat. V případě narušení hovoříme o roztěkanosti,

- rozdělovaná pozornost je schopnost věnovat se více podnětům najednou, např. mluvit, chystat večeři a hlídat dítě zároveň. Problémy s rozdělovanou pozorností souvisejí především s pomalejším zpracováváním informací,

- vytrvalá pozornost znamená jak dlouho je člověk schopen se na něco soustředit. Při narušení může např. dojít k přejetí správné odbočky nebo soustředění se na vlastní myšlenky, zatímco s námi někdo mluví.

Paměť

Paměť můžeme definovat jako „schopnost organismu zaznamenat, uchovat a posléze najít určitou informaci”.

Tato definice popisuje jednotlivé fáze paměti:

- zakódování, kdy dochází k organizaci senzomotorických vstupů a jejich zpřístupnění k okamžitému zopakování nebo uložení do paměti,

- konsolidace, tedy zařazení informace do sítě existujících poznatků a její uchování v paměti a

- vybavení, moment, kdy je určitá informace v paměti vyhledána a přenesena do vědomí. Její narušení patří mezi nejběžnější, ale také nejobtížněji rehabilitovatelné. Funkční paměť je totiž nezbytnou podmínkou učení a tedy i úspěšného tréninku kognitivních funkcí.

Modely paměti

Paměť se řadí k jedné z nejvýznamnější kognitivní funkci. Během stárnutí se kapacita krátkodobé paměti výrazně zhoršuje. Senioři mohou mít potíže s uchováním nových informací, které nedovedou dostatečně rychle a kvalitně zpracovat tak, aby se mohly přesunout do dlouhodobé paměti. Dílčí složky dlouhodobé paměti neprocházejí změnou stejným způsobem ani stejně rychle. Největší potíže mají senioři především s vybavením informací, na rozdíl od znovupoznání, které nevyžaduje vlastní aktivitu, není tolik náročné na zpracování vstupní informace a má značnou oporu v kontextu situace, a tudíž je ve stáří oslabeno méně.

Existuje několik způsobů dělení paměti. Přehledně je shrnuje Kulišťák (2011):

1. Podle analyzátorů: paměť zraková, sluchová, hmatová, čichová, chuťová.

2. Podle doby uchování informace:

- paměť krátkodobá – 10 minut,

- střednědobá – 30 minut,

- dlouhodobá – 45 minut pro paměť dlouhodobou.

Dlouhodobá paměť se dále dělí na dva podtypy:

- epizodická paměť – zabezpečuje zapamatování konkrétních událostí v místě a čase,

- sémantická paměť – uchovává znalosti.

3. Podle obsahu: paměť deklarativní a procedurální.

- V deklarativní paměti jsou uchovávány znalosti a údaje (odpovědi na otázky „kdo, co?”) a jejím synonymem je paměť explicitní.

- Procedurální paměť zabezpečuje zapamatování postupů (odpovědi na otázku „jak?”) a bývá nazývána také jako paměť implicitní.

Jiný model se skládá z 5 částí:

1. Pracovní paměť: slouží k uchovávání (přední parietální lalok) a využívání (prefrontální kůra) malého množství informací během krátkého času.

2. Sémantická paměť: obsahuje všeobecné znalosti, je lokalizovaná v předním neokortexu a levé prefrontální kůře.

3. Epizodická paměť: vzpomínky na zážitky v konkrétním čase a prostoru. Oblast pro štípení a vybavování se nachází v prefrontální kůře, pro konsolidaci v mediálním frontálním kortexu a pro uchování v neokortexu.

4. Percepčně-reprezentační systém: neverbální moduly, které kódují a uchovávají senzorické informaci o slovech a objektech.

5. Procedurální paměť: slouží k uchování pohybových a kognitivních dovedností. Je lokalizována v předních oblastech striata a mozečku.

Onemocnění vedoucí k narušení paměti

Nejčastější onemocnění, u kterých je narušení paměti jedním z hlavních příznaků:

- Cévní mozková příhoda (CMP), při které dojde k ucpání či prasknutí cévy nebo nedostatečnému prokrvení části mozku. Pokud jde o levou hemisféru, projeví se problémy zejména v oblasti kódování a vybavování verbálních informací, u pravé hemisféry se pak tento problém objevuje v souvislosti s vizuálními informacemi. Nejcitlivější na nedostatek kyslíku je hipokampus a mozeček a problémy tedy často souvisejí s konsolidací a vybavováním informací, často též dochází k anterográdní amnézii.

- Demence Alzheimerova typu (DAT) vede k atrofii hippokampu a spánkových laloků, což způsobuje problémy zejména s kódováním a konsolidací paměti. Mezi další obtíže může patřit problém s kódováním vizuálních informací nebo vybavováním autobiografických vzpomínek.

- Parkinsonova choroba (PCH) se primárně vyznačuje problémy s rigiditou, třesem a instabilitou a demence se nutně objevovat nemusí. Pokud je však přítomna, projevuje se jako obtíže s vybavováním verbálních i vizuálních informací.

- Korsakovův syndrom vzniká při dlouhodobém zneužívání alkoholu a akutním i dlouhodobým nedostatkem potřebných živin, zejména vitaminu B1. Primárními příznaky jsou potíže s viděním a chůzí a zmatenost. Problémy s pamětí se objevují zejména v důsledku lézí v oblasti thalamu a hypothalamu. Projevují se sníženou schopností kódovat informace a retrográdní amnézií, která je výraznější u novějších vzpomínek. (Lečbych, Hosáková, 2011)

Exekutivní funkce

Rámcově se jedná o schopnosti, které řídí a koordinují komplexní děje a podílejí se na řízení nejsložitějších forem lidského chování.

Exekutivní schopnosti jsou do značné míry spojeny s funkcí frontálního laloku (nikoliv však výhradně). Frontální lalok zaujímá přibližně 30 % povrchu kortexu a jeho poloha v lebce a postavení vůči jiným částem mozku jej disponuje k vyšší míře zranitelnosti. K poškození frontálních oblastí může docházet při čelních nárazech, pádech, úrazech z bojových sportů apod. Tato oblast mozku bývá také často zasažena infarkty a krvácením vyplývajícím z CMP. Podle mnoha autorů stojí kvalitní funkce frontálního laloku a s tím související rozvoj exekutivních funkcí za mimořádnými lidskými výkony – kreativitou, schopností hlubokého vhledu, pochopení abstraktních idejí, schopností syntézy poznatků z mnoha oblastí.

Jsou popisovány čtyři hlavní role prefrontálního kortexu:

1. Výběr podnětů, kterým stojí za to věnovat pozornost a výběr toho, co stojí za to dělat. Přiřazování priority určitým procesům – přicházejícím podnětům i odpovědi v chování. Podstatnou rolí je potlačení nepodstatného (příp. inhibice automatické reakce) a automatizace triviálního (automatizace určitého procesu bez nutnosti vědomé kontroly).

2. Modulace afektů a interpersonálního chování v souladu s prostředím.

Nahrávám...
Nahrávám...