PhDr. Radka Kozáková, Ph.D
S bolestí se sestra při ošetřování nemocných setkává velmi často, jelikož bolest je častým příznakem mnoha onemocnění. Mimoto také řada léčebných a ošetřovatelských zákroků vyvolává bolest. V každém zdravotnickém zařízení by měly existovat standardy pro hodnocení, léčbu a dokumentaci bolesti. V daných standardech je také určeno, jak mají být tyto údaje zaznamenávány, a také to, jak bolest hodnotit opakovaně.
Z pohledu působení a dopadu na jedince, ovlivňuje bolest svými negativními důsledky komplexní prožívání a zasahuje do bio-psycho-sociální oblasti člověka. Bolest však není nevyhnutelnou součástí procesu stárnutí.
Hodnocení bolesti vyžaduje v praxi vysoce profesionální a specifický přístup ze strany zdravotnických pracovníků.
Hodnocení bolesti je označováno jako algometrie nebo dolorimetrie. Bolest můžeme vyhodnotit pouze nepřímo, verbálně či neverbálně. Proto je nutné zhodnotit jak subjektivní verbální, tak i fyziologické odpovědi. Při hodnocení bolesti musíme mít vždy na paměti to, že každá bolest je subjektivní a prožívaná individuálně. Každý člověk je na bolest jinak citlivý. Citlivost k vnímání bolesti ovlivňují tyto faktory:
-
vrozený typ nervové soustavy,
-
předchozí zkušenosti,
-
momentální psychický stav,
-
pohlaví a věk člověka,
-
příslušnost k etnické skupině,
-
nedostatek spánku, nepohodlí, špatná nálada
-
ztráta pocitu jistoty,
-
denní doba (Staňková, 2006).
K hodnocení bolesti existuje řada metod. Hodnotí se zpravidla individuální vnímání bolesti, charakter a intenzita. K lokalizaci bolesti se používají tzv. mapy bolesti.
V algeziologii jsou pak tyto otázky ještě více rozšířeny (zjištění typu bolesti, příčiny, léčby, ovlivnění denních aktivit a spánku atd.). Podle Doležela et al. (2008, s. 4) je pro správně zvolený léčebný postup zcela zásadní vyhodnocení bolesti zaměřené na:
-
anamnézu a dobu trvání bolesti (zda se jedná o bolest akutní či chronickou),
-
charakter bolesti a její časový průběh,
-
faktory ovlivňující průběh bolesti,
-
topografii bolesti – schematický grafický záznam (zjištění lokalizace),
-
intenzitu bolesti a její charakter.
Podle Pokorné a kol. (2013) základem k zjišťování informací o bolesti je rozbor anamnézy, fyzikální vyšetření a metody zaměřené na měření a hodnocení bolesti.
NahoruAnamnéza a fyzikální vyšetření
Není pravidlo, že pacient bez viditelných známek prožívané bolesti žádnými bolestmi netrpí. Proto nejpřesnější odpověď o bolesti získáme vždy od samotného pacienta. Křivohlavý (1992) uvedl základní otázky pro zjištění základní anamnézy bolesti u pacienta:
Kde to bolí? (lokalizace bolesti)
Jak moc to bolí? (intenzita bolesti)
Kdy to bolí? (časový faktor bolesti)
Jak to bolí? (kvalita bolesti)
Kdy se bolest zmírňuje a kdy zesiluje? (ovlivnitelnost bolesti)
Informace tedy získáváme pomocí pozorování a rozhovoru. K zjednodušené anamnestické identifikaci je vhodné využít abecední pořadí čísel P, Q, R, S, T (Kolektiv autorů, 2006).
-
P (Provokes) – Co bolest vyvolává, provokuje, zhoršuje? Co naopak zmírňuje?
-
Q (Quality) – Jaká je kvalita a kvantita vzniklé bolesti? Co všechno bolest ovlivňuje?
-
R (Radiates) – Oblast, kde se bolest vyskytuje.
-
S (Severity) – Jaká je síla bolesti?
-
T (Time) – Jak dlouho bolest trvá?
Intenzita bolesti je hlavním a významným faktorem při diagnostice algických projevů. V praxi je síla bolesti nejčastěji zjišťována pomocí otázky „Jak moc to bolí?”, navíc doplněná o místo výskytu bolesti a jejího vyzařování. Intenzitu bolesti nejčastěji kvantifikujeme pomocí jednorozměrných nebo vícerozměrných nástrojů. Jednotlivé stupně bolesti jsou:
-
mírná bolest (1–4 na číselné škále do 10),
-
středně silná bolest (5–6 na škále do 10),
-
velmi silná bolest (nejhorší v rozmezí 7–10).
Kvalita bolesti je zjišťována otázkou „Jak to bolí?” K zjišťování této kvality se nejčastěji využívají dotazníkové metody.
Dalším významným indikátorem pro léčbu a management bolesti jsou informace o časovém průběhu bolesti. Pro sledování jsou využívány deníky bolesti, do kterých si nemocní zaznamenávají projevy bolesti v průběhu času.
Hodnocení bolesti zejména u starých lidí a u dětí je možné na základě neverbálních projevů, kterými jsou:
-
paralingvistické projevy (pláč, sykání, naříkání),
-
algické držení těla,
-
mimika (grimasy, pitvoření, obličeje atd.),
-
aktivita nervového systému (zarudnutí obličeje, bušení srdce) a
-
změny ve vitálních funkcích (např. puls, krevní tlak).
NahoruMetody měření bolesti
Hodnocení bolesti vyžaduje vysoce individuální, systematický a specifický přístup. Existuje řada metod měření bolesti – biochemické, fyziologické, a psychologické či jejich kombinace (Rokyta, 2006).
K biochemickému vyšetření se řadí sledování pohlavních hormonů a hormonů kůry nadledvin. K dalším biochemickým parametrům patří zjišťování složení plazmy (např. glukóza, LDL a HDL cholesterol, triacyglycerol) (Rokyta, 2009).
Fyziologické metody sledují:
-
evokované potencionály pomocí EEG,
-
svalové napětí měřené pomocí EMG,
-
zjišťování autonomní nervové činnosti pomocí měření teploty kůže (Pokorná a kol., 2013).
Psychologické metody jsou založeny na hodnocení chování nemocného, sebehodnocení nebo posuzování bolesti nemocným.
Nástroje k hodnocení můžeme obecně rozdělit do dvou skupin (Vorlíček a kol., 2006), a to podle počtu sledovaných dimenzí. Jsou to:
1. Jednoduché (unidimenzionální) metody
Validita těchto nástrojů byla prokázána především při hodnocení a léčbě akutní bolesti. Obecným principem těchto nástrojů je snaha vyjádřit jednou souhrnnou hodnotou komplexní prožitek bolesti.
2. Vícerozměrné (multidimenzionální) metody
Dotazníkové hodnocení bolesti obvykle využívají principu numerické nebo verbální škály k zhodnocení různých charakteristik bolesti, účinku léčby a vlivu bolesti na denní aktivity a na pacientovy emoce (Vorlíček a kolektiv, 2006).
Tab. 1 Příklady hodnoticích technik podle aplikované metody (Pokorná a kol., 2013)
Vizuální analogová škála (VAS)
Vizuální analogová škála (VAS) se řadí k nejčastěji využívaným metodám k hodnocení bolesti. Je to 10cm horizontální úsečka, jejíž levý konec znamená „zcela bez bolesti” a pravý konec „nejvyšší představitelnou bolest” pro daného pacienta. Záznam do dokumentace se provádí numericky – vzdálenost v desetinách centimetru (příp. milimetrech) od levého okraje. Modifikací je vertikální, příp. trojúhelníkové znázornění úsečky. Průběh úsečky může být zvýrazněn i barevným odstínem dokreslující zvyšující intenzitu bolesti. V některých případech pak může být škála znázorněna jako teploměr. Použití těchto škál je podle výzkumů validní již u dětí předškolního věku.
a) Horizontální analogová škála bolesti
b) Vertikální analogová škála bolesti
Obr. 1 Vizuální analogová škála
Verbální škála bolesti
Při použití verbální škály bolesti hodnotí pacient intenzitu bolesti pomocí nabídnutých kategorií (např. žádná-mírná-středně silná-silná-nesnesitelná). Tato metoda předpokládá, že pacient bude jednotlivým kategoriím rozumět a že…
