1.86
Fakultativní činnosti v sociálních službách a problematika úhrad za jejich poskytování
Ing. Vratislav Vojnar
Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSocS”), se sociálními službami rozumí činnost nebo soubor činností napomáhající osobám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci v důsledku věku, zdravotního postižení nebo krizové sociální situace, řešit vzniklou situaci tak, aby bylo podporováno jejich sociální začlenění nebo aby se předešlo jejich sociálnímu vyloučení.
Obsah každého druhu sociální služby je vymezen souborem základních činností taxativně upravených ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Každá základní činnost je dále členěna na jednotlivé úkony charakterizující rozsah a zaměření příslušné sociální služby. Tyto úkony je povinen poskytovatel sociálních služeb (dále jen „poskytovatel”) bezpodmínečně a v řádné kvalitě zajistit.
Tak například u nejžádanější sociální služby v Česku, kterou je pečovatelská služba, je zákonem jako základní činnost stanovena pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy nebo pomoc při jejím zajištění, pomoc při zajištění chodu domácnosti a zprostředkování kontaktu klienta se společenským prostředím. Konkrétní úkony těchto činností pak upravuje cit. vyhláška. Obdobně je tomu u všech ostatních sociálních služeb upravených zákonem.
NahoruFakultativní činnosti (služby)
Vedle základních činností umožňuje zákon poskytovatelům zajišťovat klientům, se kterými má uzavřenou smlouvu, v případě jejich zájmu ještě další, tzv. fakultativní činnosti (služby), a to prakticky u všech druhů sociálních služeb. Představují nadstandardní služby, víceméně doplňující základní činnosti, které není povinen poskytovatel automaticky zabezpečovat jen proto, že o ně klient požádal. Záleží proto jen na poskytovateli, jak vyhodnotí jejich potřebnost, zda má k tomu dostatečné personální a provozní vybavení a zda je ochoten klientovi vyhovět.
Fakultativní činnosti nejsou na rozdíl od základních činností ani zákonem, ani jeho prováděcí vyhláškou taxativně stanoveny, a tak se klient nezřídka obtížně orientuje v tom, jaké činnosti nebo jejich úkony je možno považovat za fakultativní a které nikoliv. Z praxe sociálních služeb je rovněž zřejmé, že ani jejich poskytovatelům není vždy zcela jasné, kterou činnost lze jednoznačně považovat za základní a kterou za fakultativní, zvláště když se některé úkony v tomto směru překrývají. Například tomu tak může být v případě posuzování požadavku klienta na dopravu vozidlem poskytovatele, na častější zajišťování základních úkonů nad běžný standard, na úkony pomoci při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí apod.
NahoruCharakteristika fakultativních činností
Správné posouzení, zda a v jaké míře je možné a účelné vyhovět žadateli o poskytnutí fakultativní služby, záleží na souhrnném vyhodnocení konkrétního požadavku nebo situace včetně posouzení fyzických či duševních schopností klienta z pohledu, zda je či není schopen si službu zajistit sám, zda sociálních služeb z důvodu pohodlnosti či jiných obdobných důvodů jen nezneužívá.
K tomu určitou pomůckou může být rovněž využití protokolu o posouzení zdravotního stavu klienta posudkovým lékařem vyhotoveným pro účely stanovení stupně závislosti a přiznání příspěvku na péči. Z něho je zřejmá míra schopnosti osoby zvládat a obstarat si určité životní potřeby sám nebo ke kterým je nutná pomoc druhé osoby.
Z praxe je zřejmé, že správné a objektivní posouzení některých požadavků klientů na poskytnutí služby může být komplikované a výsledek takového posouzení může být při stejném požadavku u jednotlivých poskytovatelů odlišný.
Přes absenci legislativního vymezení úkonů fakultativních činností i různorodost sociálních služeb je však možné pokusit se alespoň rámcově o jejich identifikaci, tj. obecně vymezit, jaké služby lze s ohledem na charakter sociálních služeb za fakultativní považovat.
NahoruVymezení fakultativních činností
Při posuzování činností poskytovatele při poskytování sociálních služeb, zda jde o základní, fakultativní nebo vedlejší hospodářskou činnost, dochází někdy nejen u klientů, ale i u poskytovatelů k určitým nejasnostem i pochybením. Výsledkem může pak být například směšování nebo splývání obou těchto druhů činností ve zcela jinou sociální službu, podmiňování zajištění základních činností objednávkou fakultativních služeb, nesprávné stanovení úhrady zaviněné jejich záměnou nebo vznik dalších problematických situací a rozhodnutí.
Zařazení požadavku klienta na poskytnutí fakultativní (nadstandardní) služby nebude v rozporu se zákonem, bude-li odpovídat následujícím předpokladům:
a) Žadatel o sociální službu je prokazatelně osobou, která se ocitla v nepříznivé životní situaci. Fakultativní službu nelze automaticky poskytnout každému, kdo o ni požádá, aniž by byla prokázána jeho nepříznivá životní situace i předpoklad, že taková situace bude po určitou dobu trvat.
b) Jde o činnost související s péčí o osobu v nepříznivé sociální situaci. Její poskytnutí tedy napomáhá na základě zjištěné potřeby sociálnímu začleňování, popřípadě předchází sociálnímu vyloučení žadatele o službu.
c) Požadovaná činnost není stanovena zákonem o sociálních službách jako základní. Rozsah úkonů základních činností jednotlivých druhů sociálních služeb je upraven prováděcí vyhláškou č. 505/2006 Sb. a požadovaná činnost v něm není obsažena.
d) Jde o činnost související s registrovanou sociální službou, na kterou byla uzavřena smlouva o poskytnutí služby mezi žadatelem o službu a jejím poskytovatelem.
Nemůže tedy jít o žádnou aktivitu nesouvisející s registrovanou službu, i když by ji mohl poskytovatel zabezpečit a znamenala by pro něho např. ekonomický přínos, zvýšený zájem klientů o jeho služby apod.
e) Činnost nenahrazuje běžně dostupné veřejné služby. Pokud žádanou službu lze v dané lokalitě zajistit veřejnou službou, má poskytovatel za povinnost o tom klienta informovat a napomoci mu při jejím zprostředkování. Tím je naplňován mj. i cíl nevytvářet nadbytečnou závislost klienta na sociální službě.
f) Činnost lze plně zajistit vlastními zaměstnanci a vlastními prostředky poskytovatele. Úplné a kvalitní zajištění…
